Martin Kamín je můj dlouholetý kamarád, skvělý fotograf a posledních pár let také pořádá fotografické expedice. Jestli nějakou destinaci mám s Martinovým jménem opravdu spojenou, tak je to Toskánsko. A proto jsem využil příležitost a vyptal se Martina na pár otázek.

Co máš v Toskánku nejraději?

Joooo, tak na to je těžká odpověď. Nejraději tam mám určitě tu přírodu – jak by ne, když tam dělám tolik let krajinářský photoworkshop a fotoexpedici 😀 Když tak stojíš brzy ráno v 5:15 někde u Belvedere blízko Pienzy, nad kterou se právě zvedá slunce, nad terénem se válí mlha, vysoko na obloze neviditelní štěbetají zpěváčci, máš foťák na stativu a čekáš na každou změnu světla… je to zážitek. Chceš si jej uchovat, ale ani ty fotografie k tomu nestačí. Jak říká klasik: “Na pokraji smrti hladem, na pokraji smrti mrazem, ale stálo to za to.” Pak se na 4 hodiny spustí divadlo tisíců barev, tisíců kompozic, chvilkových záchvěvů mlhy a větru, a k tomu všemu se někde v mlze ozývají výkřiky užaslých šťastných fotografů… Tak tohle mám nejraději.

A nějaké toskánské špeky?

Ano, jasně, spousta krásných drobností, vinice pod Montalcinem se světoznámou odrůdou Brunello, Simona – našeho vinaře, Simonu – naši domácí, espresso, Bagno Vignoni, kde Tarkovskij natočil fantastický film Nostalghia, můj dobrý známý mnich Jan (Holanďan v Abbazia di Monte Oliveto Maggiore), věžaté San Gimignano, mystické a duchovní San Galgano, a samozřejmě malé, skromné, zapomenuté Petroio nebo zvony na… Najde se tisíc malých radostí.

A určitě Siena. Siena, pro kterou nemám slov, je malá rozlohou, složitá uličkami, ale vnitřně bohatá a duchovní. Siena je díky svému područí od Firenze (Florencie) zachována původní, tradiční, to je na ni nejlepší.

Od jisté doby už to není pro mě pátrání po krajině, ale spíše vymýšlení, kde budou aktuálně nejlepší podmínky na fotografování, kde bude mlha, jak jde déšť od Monte Amiata… Vím, kam vzít “fotoexpedičníky” do univerzitní “kafárny” v Sieně za jedno Euro, kde je židovská synagoga, kde pokuřuje carabinierka na del Campo. Pořád to je ale pro fotografy nádherný a pohodový zážitek – navíc si člověk doveze tu 1000, tu 3000 fotografií a zpětně se k nim může vracet.

Udělali jsme taky video z roku 2014? kdy jsme tam byli 3x

A když to tam tak znáš, nenudí tě tam jezdit a fotit pořád to stejné?

Měl jsem takovou “minikrizičku” v roce 2013 před květnovou fotoexpedicí. Říkal jsem si: “Co mě tam může ještě překvapit? Už všechno mám, všechna místa jsem fotil 3x nebo 5x i vícekrát.” Ale jakmile opustíme ČR a mineme Mnichov, začnou se probouzet italské nálady, pustím lidem v autě Výpravu na severní pól a jako náčelník fotoexpedice vyhlásím témata jako: Prospěšnost požívání italských vín, Teplo v květnu, Moje první koupání v bazénu… Ale jen pro ty otužilé, máme totiž u domu bazén.

Upřímně řečeno, nedokážu si jako fotograf představit se na stejná místa nebudu moci vracet opakovaně. Však to sám znáš, můžeš tam stát se stativem 3x, 5x nebo podesáté, ale stejně se to bude malovat jinak. Třeba tohle je krásné místo pod Pienzou, kam jezdíme ráno, když není moc mlhy (to rozhoduju většinou večer před tím, podle větru a teploty, protože mlha se tvoří, když je jasno a dostatečná zima).

Navíc máme konkrétně Toskánsko fotoexpedici nachystanou tak, že se můžeme vracet na jedno místo i vícekrát, takže je zažijeme ráno i při západu.

Když tak pravidelně vozíš lidi na FOTOEXPEDICI do Toskánska, nepojedeš někdy na Palio?

Je to tak Honzo. Letos pojedu v květnu s FOTOEXPEDICEMI podesáté do Toskánska a celou tu dobu si slibuju, že tam vyrazím i jindy než jen v květnu a říjnu. Důvod mám velice vážný: Palio je nejúžasnější slavnost, co v Toskánku znám. Město se na několik dní v červenci a srpnu neprodyšně uzavře, chystají se oslavy, probíhá spousta místním ceremoniálů, náměstí v Sieně Piazza del Campo se zasype pískem, postaví tribuny, jenom kvůli jedinému závodu koní a jezdců bez sedel; přípravy před tím jsou ale několikadenní. Když nejsi místní, dostat se tam na dobré fotografické místo není vůbec snadné, možná i nemožné.

Italské televize samozřejmě tuhle akci pokaždé zdokumentují v hodinových záznamech… https://www.youtube.com/watch?v=NsE2Bl-WtB0 A jen pro tvou představu: z hodinového dokumentu je příprava na start 15 minut a samotný závod pouze 1,5 minuty (stejný záznam po hodině a dvanácti minutách čekání konečně start https://youtu.be/NsE2Bl-WtB0?t=1h12m50s)

Kdyby si o Palio někdo chtěl něco přečíst, tady je hezký stručný článek http://www.discovertuscany.com/siena/palio-siena.html

A jak dlouhou to má tradici?

Od 6. století, kvůli těmto tradicím a krajině na jih od Sieny, kde se dá fotit od východu do západu, mám Itálii moc rád. Vezu zase fotoexpedičníky 2. května a v říjnu.

.