Je to skoro přesně měsíc, co jsem se rozhodl uklidit si ve svém hlavním archivu fotografií, který v tom okamžiku obsahoval skoro 30 000 snímků. Rozdělení do jednotlivých projektů a klíčová slova dělám přímo při importu, takže mým hlavním úkolem bylo promazat špatné, nepotřebné či duplikované snímky. Po měsíci oficiálně úklidovou akci ukončuji s knihovnou lehčí o 1/3 fotografií a s pocitem dobře vykonané práce. Určitě by se dalo pokračovat, ale už mě to stojí příliš úsilí a času, takže nevím jestli je výsledek vítězstvím, ale za prohru jej určitě nepovažuji. Pokud řešíte také dilema, jak udělat pořádek ve fotkách, třeba vám pomůže pár mých zkušenosti:

Proč uklízet?

Já osobně jsem měl celkem tři důvody. Ten hlavní byl nedostatek místa na disku. Již před několika lety jsem se rozhodl mít všechny fotografie pohromadě v jedné knihovně. Lépe se v nich vyhledává, lépe se zálohuje, je menší riziko neúmyslného smazání. Aktuálně mám 1 TB SSD v Macbooku a když knihovna dosáhla skoro 800 GB, řekl jsem si, že je potřeba jednat. Výsledkem je necelých 500 GB, což mě těší.

Druhým důvodem úklidu je fakt, že dřív nebo později budu muset své fotografie přenést z Aperture do jiného programu. Aktuálně mám většinu fotografií v Aperture, část v Lightroomu a experimentuji s CaptureOne, což nevydrží dlouho a čím větší bude knihovna, tím problematičtější bude migrace. Proto se na ní snažím připravit i tím, že uklízím.

Třetím trochu obecnějším důvodem je snaha udržet knihovnu přehlednou, aby se v ní dalo rozumě vyhledávat. Chystám se na experiment s foto bankovnictvím a tak potřebuji být schopen rychle a efektivně vybírat top snímky a neztrácet čas s těmi “jen dobrými”.

Jak na úklid ve foto knihovně?

Není to vůbec jednoduché si sednout před 30 000 fotografií a začít s úklidem. Protože se znám, vím jaký jsem chaotik a lenoch, vymyslel jsem si na sebe bič. Dal jsem si závazek – každý den smažu minimálně 500 fotografií a napíšu o tom na Twitter, aby mě hanba fackovala, když to neudělám. Jak to fungovalo?

Dát si jasný závazek je skvělý způsob, jak každý den usínat s pocitem úspěchu. Ono totiž dostat se z 28675 na 28115 fotografií vás radostí nenaplní, když si představíte co vás ještě čeká. Ale smazat o 150 fotografií víc, než byl plán je úspěch.
Minimálně u mě se ukázalo, že bez zveřejňování každodenního postupu bych nevydržel moc dlouho. Lenost je neuvěřitelně silný soupeř a pocit povinnosti a veřejné kontroly na mě fungoval.
Vyzkoušel jsem si, že čím systematičtěji jsem se snažil postupovat, tím víc se mi nechtělo. Takže jsem přešel k chaotickému postupu. Vybral jsem vždy fotky na které jsem měl chuť a promazával dokud jsem měl chuť. Pak klidně přeskočil jinam a pokračoval.

Celkově musím říct, že jsem hrdý, že jsem vydržel měsíc. Zkuste to také, ten pocit za to stojí!

Mazat vs. nemazat?

To je velice těžká filozofická otázka. Pro řadu fotografů je těžké se rozloučit s jakoukoli fotografií. Neumí se rozhodnout, která z verzí je lepší, váhají jestli se daný snímek nebude hodit atd. Pokud trpíte tímto břemenem odpovědnosti, můžete fotografie místo mazání přesouvat na nějaký externí disk. Ten potom dáte do šuplíku s dobrým pocitem, že jste o fotky nepřišli a za 2 roky disk zkolabuje a budete na tom jako já. Díky tomu jak hodně fotím jsem získal jistou profesionální apatii a ztratil sentiment, takže pro mě osobně bylo lepší fotky přímo mazat a vidět jak, se knihovna zmenšuje. Prostě mě to motivovalo.

Závěrem

Je to těžké se do toho pustit, ale pokud to na začátku nepřeženete s vysokými cíli, tak výsledkem bude o trochu uspořádanější knihovna fotografií a hlavně dobrý pocit. Asi nikdy nejde dosáhnout absolutně dokonalého stavu, minimálně ne v mém případě, ale i cesta může být cíl..