Archiv rubriky: Praxe

V rubrice Tutoriály najdete nejrůznější návody a postupy. Pokud máte konkrétní problém, se kterým si nevíte rady, tak nám napište a třeba se stane základem příštího příspěvku v této rubrice.

Jak jsem (ne) uspěl v úklidu fotografií

Publikováno | Autor:
6

Je to skoro přesně měsíc, co jsem se rozhodl uklidit si ve svém hlavním archivu fotografií, který v tom okamžiku obsahoval skoro 30 000 snímků. Rozdělení do jednotlivých projektů a klíčová slova dělám přímo při importu, takže mým hlavním úkolem bylo promazat špatné, nepotřebné či duplikované snímky. Po měsíci oficiálně úklidovou akci ukončuji s knihovnou lehčí o 1/3 fotografií a s pocitem dobře vykonané práce. Určitě by se dalo pokračovat, ale už mě to stojí příliš úsilí a času, takže nevím jestli je výsledek vítězstvím, ale za prohru jej určitě nepovažuji. Pokud řešíte také dilema, jak udělat pořádek ve fotkách, třeba vám pomůže pár mých zkušenosti:

Celý příspěvek →

Tip týdne: Nikdy se nevzdávejte

Publikováno | Autor:
Odpovědět

Má velká učitelka, Bambi Cantrell, mi kdysi řekla, že největším nepřítelem fotografa je jeho vlastní lenost. Tenkrát mi to přišlo vtipné, ale po letech musím uznat, že je v tom obrovská pravda. Dokud nezmáčknete spoušť, tak nemůžete udělat skvělý snímek. A pokud nejste na správném místě ve správný čas, tak si můžete mačkat spoušť, jak chcete. A zde je opět zmíněný faktor lenosti – pokud si nepřivstanete nebo třeba utečete před nepřízní počasí, nebudete na místě v okamžiku toho nejlepšího světla.

Celý příspěvek →

4Foto #36 Dálková spoušť

Publikováno | Autor:
5

Uvažujete o nákupu dálkové spouště? Poradíme vám, jaký model je nejlepší a kdy se hodí po dálkové spoušti sáhnout.

Celý příspěvek →

4Foto #35 Výběr externího blesku

Publikováno | Autor:
10

Externí blesk je často používané příslušenství. Jak vybrat správnou značku a model? Na co si dát pozor? Co je to směrné číslo? Které funkce by blesku neměly chybět a naopak, které nebudete postrádat? Poradíme vám.

Celý příspěvek →

4Foto #33 Vyvážení bílé barvy

Publikováno | Autor:
6

Nový díl 4Fota jsme se rozhodli věnovat funkci vyvážení bílé barvy neboli white balance. Jak přesně funguje automatické vyvážení bílé (AWB), jak přednastavené režimy a kdy je nejlepší sáhnout po ručním nastavení či šedé tabulce? Vše co jste kdy chtěli o vyvážení bílé vědět.

Celý příspěvek →

Jak pracovat s histogramem

Publikováno | Autor:
2
Dnes již skoro každý digitální fotoaparát vyšší a střední třídy je vybaven funkcí „histogram“. Bohužel, mnoha lidem už toto samotné slovo nahání husí kůži (vzpomenou si na hodiny fyziky na ZŠ) a mnoho lidí přesně neví, co histogram je a jak ho využít. Je to ale chyba, protože právě histogram společně s vyvážením bílé a nastavováním ISO je jednou ze základních výhod digitální fotografie.

Proto když vyfotíte nějakou fotku, podívejte se téměř vždy na displej fotoaparátu. Ale ne na vlastní fotografii (na to bude čas doma nebo později, když budete uklízet na kartě) ale právě na její histogram. Ten vám totiž okamžitě řekne, jak je fotografie exponována a pokud ne optimálně, dá vám možnost ji okamžitě opravit – exponovat znova.

Letmým pohledem na histogram lze okamžitě odhadnout, je-li fotografie dobře nebo špatně exponována a nemá-li přepálená světla. Zvláště u světelně náročných scén je to k nazaplacení. Canon EOS 10D, 1/60sec, f/4, ISO200, 50mm


RGB krychle, RGB model
RGB je aditivní (sčítací) zobrazení barev, kdy se světlo přidává až do bílé. Princip je v tom, že zhasnutý monitor je černý a postupným přidáváním (přičítáním) 3 barev svítících na 1 bod je možné dosáhnout až barvy bílé, kdy R, G i B=255. R+B vytváří purpurovou (Magenta), G+B vytváří azurovou (Cyan) a R+G žlutou (Yellow).



CMYK krychle, CMYK model
CMYK je subtractivní (odčítací) zobrazení barev, kdy se světlo ubírá až do černé. Princip je v tom, že papír je bílý a postupným přidáváním (mícháním) barev, které světlo pohlcují (odčítáním světla), je možné dosáhnout až barvy černé, kdy C, M i Y=255. V praxi je míchání černé z CMY inkoustů u inkoustových tiskáren nehospodárné, takže se používá ještě černý inkoust (blacK), který pomáhá ztmavovat barvy. M+Y vytváří červenou (Red), M+C vytváří modrou (Blue) a C+Y zelenou (Green).
  CO TO JE RGB

Začneme ale popořádku trochou teorie o tom, jak fotoaparát ukládá barvy. Pokud máte třeba 6 megapixelový foťák, tak pro každý bod obrazu (pixel) je jeho barva zaznamenána jako tři čísla: R (red-červená), G (green-zelená) a B (blue-modrá). Každá barva (žlutá, hnědá, fialová, růžová, bílá …) je vyjádřena nějakou kombinací čísel R, G a B, kde každé číslo může dosahovat 256 hodnot (0 až 255). Proto foťák umí zaznamenat celkem 16 777 216 barev (pro tento článek ignorujeme 12 bitové RAW zaznamenávání).

Počet barev = 2563 = 256 * 256 * 256 = 16 777 216

Tři barvy (každá od 0 do 255) si můžeme představit jako běžnou krychli – říkejme jí třeba „RGB krychle“. Je-li R=0, G=0 a B=0, je to černá; je-li R=255, G=255 a B=255, je to bílá; je-li např. R=255, G=0 i B=0 je to nejčervenější, jakou foťák umí zaznamenat atd. Mají-li R,G i B jakékoliv stejné hodnoty, např. R=127, G=127 i G=127, je to šedá – v tomto případě dokonce tzv. střední šedá, která odráží 18% světla a na kterou fotoaparáty měří expozici – podrobněji o měření expozice viz článekPorozumění správné expozici.

  JAS (BRIGHTNESS)

Z barevného RGB obrazu je snadno možné udělat černobílou fotku. Jde jen o to převést všechny barvy na stupně šedé. Nabízí se jednoduchá metoda:

Absolutní jas (neboli nová hodnota R, G i B)   =   ( R + B + G ) / 3   =   1/3 R + 1/3 G  + 1/3 B

Bohužel (nebo bohudík), lidské oko není stejně citlivé na všechny barvy. Na modrou je mnohem méně citlivé než např. na zelenou nebo žlutou. Souvisí to s barvou světla z našeho slunce. Proto absolutní jas nemá příliš smysl (oko to prostě vidí jinak) a skutečný jas je definován jako:

Jas  =   0.3 R + 0.59 G + 0.11 B

V praxi se používají i varianty tohoto vzorce s mírně jinými čísly, ale pro naší praxi je to zanedbatelné. Provedeme-li výpočet pro každý pixel (bod) obrazu, máme již jen 1 hodnotu (0 až 255) a sice jas. Pokud tuto hodnotu vložíme do R, G i B, máme černobílou fotku.

Příklad:

RGB barva (100, 150, 200) má jas

   (100 x 0.3) + (150 x 0.59) + (200 x 0.11) = 140,

zatímco RGB barva (100, 200, 150) má jas

   (100 x 0.3) + (200 x 0.59) + (150 x 0.11) = 164.

Zelená prostě do jasu přidává víc než modrá.

 

Barva R G B Jas
Příspěvek z R Příspěvek z G Příspěvek z B Celkem
Černá 0 0 0 0 0 0 0
Červená 255 0 0 255*0.3 0 0 76
Zelená 0 255 0 0 255*0.59 0 150
Modrá 0 0 255 0 0 255*0.11 28
Červená+Zelená 255 255 0 255*0.3 255*0.59 0 227
Červená+Modrá 255 0 255 255*0.3 0 255*0.11 104
Zelená+Modrá 0 255 255 0 255*0.59 255*0.11 178
Střední šedá 127 127 127 127*0.3 127*0.59 127*0.11 127
Bílá 255 255 255 255*0.3 255*0.59 255*0.11 255

Relativní srovnání jasu pro lidské oko
Všimněte si, jak špatně je čitelné bílé slovo „Zelená“ na zeleném podkladě. Důvod je ten, že zelená se nám jeví světlejší a tím splývá s bílou. Z fyzikálního hlediska by bílé slovo „Modrá“ na modrém podkladě mělo být stejně čitelné jako bílé slovo „Zelená“ na zeleném podkladě. Oba podklady mají stejný absolutní jas, ale jiný relativní jas podle oka.

 

  HISTOGRAM

Histogram je graf, který pro každý jas od černé vlevo (R, G i B=0) do bílé vpravo (R, G i B=255) říká, jaká plocha fotky (kolik pixelů) ho má. Neboli říká, jaké je rozložení jasů v obraze.

 

Z histogramu vidíte, že obraz tvoří pouze černá a bílá, obě na velké ploše. Plynulý přechod mezi čenou a bílou (gradient) vytváří plynulý histogram se skoro rovnoměrným rozložením všech odstínů šedé. Jednotlivé barvy se mapují do histogramu podle svého jasu. V histogramu vidíte 8 čar odpovídajících rostoucímu jasu jednotlivých barev. Pořadí barev a čar odpovídá.
Příklad reálného histogramu fotky využívající celý rozsah jasů – od černé až po bílou. Fotka je ale spíše tmavší (těžiště grafu je vlevo). Vysoký počet bílých bodů (čára zcela vpravo na histogramu) naznačuje ztrátu kresby v oknech budovy. Reálný histogram s ukázkou vypálených míst bez kresby (RGB=255) na foťáku Canon EOS 10D.

Příklady histogramů jednoduchých obrázků

Je-li histogram nahoře uříznut, neznamená to nic jiného, než že bodů s tímto jasem je tolik, že se do histogramu již nevešly.

  RGB HISTOGRAM

Histogram jasu patří bezesporu mezi nejpoužívanější. V principu ale není problém udělat histogram každé složky R, G i B samostatně. Histogram složky R potom ukazuje rozložení červené v obraze (od černé až po nejčervenější jakou lze zobrazit), histogram složky G ukazuje rozložení zelené v obraze atp.

R   * 0.30

Σ =  
Jasový histogram
G   * 0.59
B   * 0.11

Reálná fotka a její histogramy
Jasový histogram vznikne vynásobením patřičnými koeficienty (viz výše). Všimněte si, že i když jas modré složky je nejvyšší (evidentně je to jas velké plochy oblohy), tak díky koeficientu 0.11 u modré složky je jeho příspěvek do celkového jasu poměrně malý. Celkový jas nejvíce ovlivňuje zelená složka, které se také tvarem celkový jas nejvíce podobá.

  POUŽITÍ HISTOGRAMU PŘI FOCENÍ

Podíváte-li se po expozici fotky na její histogram, můžete okamžitě vidět, jak byla exponována, jaký je rozsah jasů scény a jak ho zvládá dynamický rozsah čipu.

Ideální expozice
Pokud získáte histogram jako na obrázku vlevo, můžete si výskat. Expozice využívá celýdynamický rozsah čipu, (celý rozsah jasů, které je čip schopen zpracovat) a rozsah jasů scény mu perfektně padne. Je to ideální situace, která v reálu nastane málokdy. Takto exponovaná scéna využívá nadoraz všech 256 jasů čipu a vše je super.Písmeno „č“ označuje nejčernější bod scény a písmeno „b“ bod nejbělejší.
Přeexpozice
Přeexpozice je signalizována tímto histogramem s tím, že u mnoha fotoaparátů blikají přepálená místa. Tato místa absolutní bílé bez jakékoliv kresby, kde RGB=255 jsou na grafu označena červeně. Zvyšte clonové číslo, zkraťte expoziční čas nebo snižte ISO citlivost tak, aby histogram byl pokud možno celý zaplněný ale aby už nic neblikalo (nebylo přeexponováno).
Podexpozice
Podexpozice je signalizována tímto histogramem. Snižte clonové číslo, prodlužte expoziční čas nebo zvyšte ISO citlivost tak, aby se histogram posunul vpravo a byl pokud možno celý zaplněný ale aby ještě nic neblikalo (nebylo přeexponováno). Kresba scény ve stínech označených červeně (například tmavé kmeny stromů) by na snímku nebyla a místo ní by tam byla ošklivá jednolitá černá (RGB=0).
Nízký kontrast
Tento histogram nám signalizuje, že scéna má nízký dynamický rozsah (nízký kontrast), který nevyplní celý histogram (dynamický rozsah čipu je větší než rozsah scény a tudíž nevyužit). V tomto případě je lepší exponovat „na pravou stranu histogramu“. Díky tomu bude mnohem menší šum v obraze.Snižte clonové číslo, prodlužte expoziční čas nebo zvyšte ISO citlivost tak, aby se histogram posunul vpravo a byl pokud možno celý zaplněný ale aby ještě nic neblikalo (nebylo přeexponováno).
Vysoký kontrast
Největší a bohužel i častý problém. Má-li scéna vyšší dynamický rozsah než čip, vyplní celý histogram a ještě by ráda pokračovala na obě strany, což naznačuje uříznutými konci. V takovém případě postupujte dle článku Dynamický rozsah (kontrast) scény.

 

  RGB ZRADA

Je třeba důrazně upozornit na jednu zradu histogramů na většině digitálních fotoaparátů. Jasový histogram (který ukazují po vyfocení fotoaparáty) skvěle varuje před přeexponováním bílých míst. Přeexponovaná bílá místa většinou blikají a tím na sebe výrazně upozorňují. Nechrání však před přeexponováním jednotlivých kanálů R, G nebo B! I přesto, že jeden kanál (např. R) je přeexponovaný a ztratil již zcela kresbu, může se jasový histogram jevit normálně. Důvod je ten, že např. R kanál má do celkového jasu váhu pouze 0.30 a jeho krajní hodnota 255 se ještě nemusí projevit v krajní hodnotě 255 celkového jasu. Tento problém proto většinou nastává, když sytost nějaké barvy výrazně převyšuje ostatní (typicky detaily květin), méně často nastává v RAW režimu, ale vždy je velmi zákeřný a v terénu v podstatě neodhalitelný.


Jasový histogram
Histogram složby R (červená)
Fotografie pořízená za jasného slunečního počasí. Jasový histogram je zcela v pořádku, dokonce naznačuje mírnou podexpozici. Červený kanál je ale přeexponován (!) v důsledku čehož je kresba sytě červeného listu silně zhoršena. Jediným řešením by bylo snížit expozici expoziční korekcí (např. -1 EV), ale to v terénu nelze poznat. Ostatní kanály G i B jsou v pořádku.

  POUŽITÍ HISTOGRAMU PŘI NÁSLEDNÝCH ÚPRAVÁCH FOTEK V PC

Takže fotku už máte vyfocenou a teď jí dolaďujete doma, např. programem Adobe Photoshop, ACDSee, Zoner, PaintShopPro nebo dalšími. Většina používá podobné nástroje i s podobnými jmény. Jak to souvisí s histogramem?

Úprava kontrastu (Kontrast automaticky, Auto Contrast)Funkce „Kontrast automaticky“ funguje následovně:

  • najde se vlevo nejtmavší kanál (v našem příkladě zelený-G) a natáhne se jako by byl z gumy tak, aby se právě dotýkal levé hrany histogramu
  • společně s G se natáhnou i kanály R a B o stejnou hodnotu jako G, tudíž se nebudou dotýkal levé hrany histogramu
  • totéž se provede vpravo s nejsvětlejším kanálem (v našem příkladě modrý-B) a opět o stejnou hodnotu jako B se natáhnou i kanály R a G

„Kontrast automaticky“ zařídí, že je bezezbytku využito celé pole histogramu (celý dynamický rozsah RGB krychle), žádný kanál nebude přeexponován a protože se všechny kanály natahují vždy o stejnou hodnotu, tak se nijak nezmění barvy! Známka správné expozice fotky je, že „Kontrast automaticky“ nemá co dělat. Rád této funkce používám, protože její účinek je jemný, nemění barvy a pokud nízký kontrast není záměrem, příjemně zlepšuje obraz zvláště pokud se chystáte fotku tisknout. Pokud prohlížíte více fotek na monitoru a všechny upravíte funkcí „Kontrast automaticky“, působí jasově vyrovnaným a stejnoměrným dojmem.
Úprava úrovní (Levels, Auto Levels, Úrovně, Úrovně automaticky)

„Úrovně automaticky“ fungují podobně jako „Kontrast automaticky“, ale pracují s každým kanálem samostatně, takže každý kanál natahují o jinou hodnotu. Všechny kanály se tudíž vlevo i vpravo dotknou hrany histogramu. Opět je bezezbytku využit celý dynamický rozsah RGB krychle, tady dokonce i v každém kanálu, žádný kanál nebude přeexponován ale protože se každý kanál natahuje o jinou hodnotu, změní se barvy fotky! Protože se všechny kanály dotknou vlevo i vpravo hrany histogramu, původně nejtmavší bod fotky (jakékoliv barvy) se stane černý a původně nejsvětlejší bod fotky (jakékoliv barvy) se stane bílý. Tím se vlastně provede něco jako automatické vyvážení bílé. Nerad tuto funkci využívám, protože často mění drasticky barevné ladění fotky, které navíc nemáte pod kontrolou. Pro některé druhy snímků je navíc vyslověně nevhodná.

 

.

PRAKTICKÁ EXPOZICE

Publikováno | Autor:
Odpovědět
V předchozích článcích věnovaných expozici jsme probrali metody i limity současného automatického měření expozice. Jak tedy postupovat v praxi a jaké volit strategie?
Znova zopakujme, že současné automatické expozimetry vestavěné v digitálních fotoaparátech jsou velmi sofistikovaná zařízení schopná zvládnout expozici ve velké většině případů. Přesto nastávají situace, kdy je rozumné expozici minimálně kontrolovat a případně i dolaďovat. Do hry navíc vstupují další faktory jako je pohybový management, hloubka ostrosti či konkrétní záměr fotografa.

  KDY AUTOMATICKÉ MĚŘENÍ EXPOZICE PRACUJE SPOLEHLIVĚ

Automatické měření expozice pracuje poměrně spolehlivě u scén, kdy je dostatek světla a kdy scéna má vyvážený podíl světlých a tmavých míst. Jinými slovy je v průměru blízká středně šedé. Takovým situacím se často bez přesnější specifikace říká „dobré či standardní světelné podmínky“.


U podobných scén nebude mít automatika téměř žádné problémy. Světla je dost, kontrast přijatelný a scéna je (možná překvapivě) v průměru opravdu téměř středně šedá (průměrná hodnota 131).

Zejména maticové měření je schopné uhádnout i některé scény, které požadavek střední šedé nesplňují. Pokud je navíc scéna málo kontrastní, tak díky reservě v dynamickém rozsahu fotoaparátu není přesná expozice kritická. Digitálním fotoaparátům proto vyhovuje difúzní světlo – zamračený den, stín atp.

  KDY AUTOMATIKA MŮŽE SELHAT

Existují světelné podmínky a scény, kdy automatika disponující pouze odraženým světlem má malou šanci uspět. Ruční expoziční korekce jsou tak nutností:

 Světlé scény (světlejší než střední šedá)
Scény v průměru světlejší než středně šedá jako jsou pláže na slunci, lesknoucí se voda, bílé zdi a domy, sněhem pokrytá krajina atp. budou mít tendenci k podexpozici. Je proto užitečné prozkoumat, zda správná expozice nebude vyžadovat mírnou expoziční korekci směrem ke světlejší fotografii.


Tato scéna je v průměru výrazně světlejší než střední šedá (průměrná hodnota 204). Maticové měření tuto zradu neodhalilo a scénu podexponovalo. Pro správnou expozici bylo nutné provést korekci +1 EV.

Fotografujete-li plošně malý objekt na výrazně světlém pozadí, automatika má tendenci najít kompromis a fotografie vedou často téměř k siluetám. Navíc i nepatrné posuny fotoaparátem dramaticky mění světelné poměry ve snímku a automatika dochází k velmi rozdílným hodnotám. Je proto lepší měřit expozici celoplošně se zdůrazněným středem nebo najít správné expoziční hodnoty v manuálním režimu.


Expozice tohoto snímku byla změřena celoplošně se zdůrazněným středem naměřeným na obličej. Přesto bylo ale nutné kompenzovat +½ EV, aby byl obličej prokreslen. Daní je ale mírně přepálený modrý kanál v kresbě vody.


Tato scéna je v průměru také výrazně světlejší než střední šedá (průměrná hodnota 176). Pokud by automatika opravdu exponovala pouze na střední šedou, scéna by vyšla hodně podexponovaná. Maticové měření však tuto zradu tentokrát odhalilo a scénu exponovalo v zásadě správně. Přesto bylo užitečné provést korekci +½ EV aby snímek působil zcela přirozeně.

 Tmavé scény (tmavší než střední šedá)
Naopak scény v průměru tmavší než středně šedá (noční snímky, předměty ve stínu atp.) povedou často k přeexpozici. Pro zachování nálady případně pro zabránění přepalům ve světlých místech je nutné provést zápornou expoziční korekci směrem k tmavší fotografii.


Světlý objekt na tmavém pozadí vede velmi často k přeexpozici. I když byla expozice naměřena celoplošně se zdůrazněným středem, přepalům kolem hlavy orla bylo zabráněno až expoziční kompenzací -1 EV. Střední hodnota snímku je 52.


Tato scéna je v průměru mnohem tmavší než středně šedá (průměrná hodnota je 6!). Aby byla zachována atmosféra snímku a svíčka nebyla beznadějně přeexponována, bylo by nutné exponovat s korekcí expozice více než -2 EV. V praxi byl však použit manuální režim expozice.

 Extrémně kontrastní scény
U extrémně kontrastních scén je obtížné najít kompromis mezi případnými přepaly a podpaly. Automatika to „nějak“ vyváží, ale jen vy víte, co je na snímku důležité a zda vám jde spíše o stíny či světla.


Kontrast této scény přesahuje možnosti digitálního senzoru. Automatika „poradila“ hodnoty, další doladění bylo ale provedeno v manuálním režimu aby záměr fotografie s převahou tmavých tónů byl zachován.

 Zvláštní scény
Existují scény, jejichž změření je velmi problematické či přímo nemožné – osvětlené ulice, rockové koncerty, ohňostroje, snímky ve svitu měsíce atp. U těchto scén je nejlepším řešením experimentovat, případně pořídit více expozičních variant. Manuální režim je opět velmi praktický.


Zachovat náladu snímků s velmi netradičními světelnými podmínkami je nejjednodušší s ručně ovládanou expozicí jako u tohoto snímku, kdy byla správná expozice nalezena v podstatě zkusmo za pomoci histogramu.

  POZNEJTE SVŮJ FOTOAPARÁT!

Snahou všech výrobců je výše uvedené problémy pokud možno poznat a eliminovat. U standardních scén se bude chování fotoaparátů poměrně shodovat, ale u „problematických scén“ lze očekávat odlišné reakce. Např. u velmi kontrastních scén může jeden fotoaparát preferovat stíny, zatímco jiný světla, některé fotoaparáty snadněji „zblbne“ silný zdroj (např. Slunce) v záběru atp.

Proto je téměř nezbytné dokonale poznat svůj fotoaparát. Snímejte s ním různé scény i když víte, že fotografii nijak nepoužijete. Studujte potom třeba z Exifu jeho chování a strategii expozice. Časem mu začnete rozumět, začnete odhadovat jeho reakci a poznávat scény, kdy vaše osobní preference nejsou ve shodě s preferencemi expoziční automatiky. Proto i lecjaký profesionální fotograf by znejistěl, kdyby jste mu těsně před důležitou akcí vyměnili značku fotoaparátu.

  NESPOLÉHEJTE NA PC ČI MINILAB

Z praxe se ukazuje, že téměř každá fotografie na cestě ke své dokonalosti potřebuje jemně doladit. Nicméně zcela zásadní je kvalita vstupních dat a jedním z významných hledisek jejich kvality je logicky správná expozice.

Často slýchaná věta „Teď to nějak nacvakám a potom v PC doladím“ je pravdou jen částečně. Pokud vám alespoň elementárně na kvalitě fotek záleží, musíte vzít v úvahu limity postprocessingu:

  • Přeexponovaná scéna která má výrazné přepaly nejde v PC ani minilabu již nijak zachránit. Ledaže byste kresbu v inkriminovaných místech domalovali ručně. Z přepálené oblohy, kde je v celé ploše bílá {255,255,255} žádné mráčky či obláčky již nikdy nevykouzlíte, a i když takto přeexponovanou fotku v PC ztmavíte, bude na první pohled vidět ztráta kresby ve světlých místech nejen oblohy, ale často i pleti lidí, zdí, oken atp.
  • I když podpaly jsou subjektivně méně dráždivé než přepaly, objevuje se u podexponovaných fotek jiný problém. Při zesvětlování roztahujete vlastně histogram původně zdrcnutý vlevo na celou plochu grafu a tak se logicky rozdíly mezi sousedními barvami zvětšují. Na fotografii je potom často vidět silná posterizace neboli z plynulých barevných přechodů typických pro oblohu či západy slunce se stanou viditelné barevné fleky. Oko již uvidí dvě nejbližší sousední barvy! Každé zesvětlování také výrazně zvyšuje viditelný šum v obraze.


Původní fotografie byla silně podexponována. Jejím zesvětlením v PC se histogram roztáhl, plynulost barev se ale silně snížila a vzrostl šum (nahoře). Při letmém prohlížení v PC či na fotografii 9x13cm to bude „jakž takž“ v pořádku, větší zvětšeninu z toho již ale neuděláte.

  EXPOZIČNÍ STRATEGIE PŘI REPORTÁŽI

Reportáží označujeme děje, kde jednoduše řečeno není čas. Akce se dějí právě teď, v rychlém sledu a opakovat se nebudou. Příkladem může být obyčejná svatba.

U reportážní práce nelze jinak, než se plně spoléhat na automatiku a maticové měření je nejuniversálnějším nástrojem. Pro portrétní scény či detaily je možné použít středové měření, je však trochu ošemetné a nesmíte zapomenout ho potom přepnout zpět na maticové, protože u řady scén středové měření selže.

Při reportáži se stíhá akorát průběžně kontrolovat histogram a proto je nadmíru vhodné mít zapnutý režim automatického zobrazení histogramu ihned po expozici. Náhled vlastního snímku není až tak důležitý – ten jste viděli v hledáčku – ale klíčový je právě histogram. Podle histogramu je totiž možné expoziční korekcí doladit následující snímky pokud snímáte za podobných světelných podmínek.


Při reportážním stylu snímání (rodinné foto, sport, dokument, zvířata atd.) jde zejména o rychlost. Scéna se již nikdy nemusí opakovat a tak na nějaké proměřování expozice není čas.

Při dramatické změně podmínek (svatebčané se přesunuli z nádvoří do obřadní síně) je užitečné cvaknout si v době klidu několik snímků a opět z histogramu odhadnout možné problémy a případně nutnou expoziční korekci.

Z hlediska režimů lze doporučit režim A (Av) a S (Tv) a sice v následujícím praktickém použití:

  • V režimu A (Av) si přednastavte nejnižší možné clonové číslo (světelnost objektivu). Automatika bude dopočítávat čas, který při dostatku světla bude velmi krátký a díky otevřené cloně máte zaručenou malou hloubku ostrosti typickou třeba pro portréty.
  • V režimu S (Tv) si přednastavte nejdelší čas, který ještě s ohledem na ohnisko udržíte z ruky. Automatika bude dopočítávat clonové číslo, které při dostatku světla bude vysoké a máte tak zaručenou velkou hloubku ostrosti typickou třeba pro interiéry či skupiny osob.
  • ISO nastavte co nejnižší ale tak, aby výše uvedená strategie fungovala – ne však vyšší než cca 400.
  • Na scéně potom pouhým přepínáním režimů A (Av) a S (Tv) bleskurychle a podle fotografovaného motivu přepínáte mezi strategií minimální/maximální hloubka ostrosti.

Uvedená strategie je jen jedna z možných, každý si jistě v praxi najde svou oblíbenou.

  EXPOZIČNÍ STRATEGIE V KLIDU

Fotografujete-li statické děje (krajina, architektura, interiéry) a nejlépe ze stativu, je možné se expozicí zabývat mnohem podrobněji než při reportáži. Osvědčil se tento postup:

  1. Nastavte ISO citlivost na nejnižší hodnotu (50, 100 nebo max. 200)
  2. Nastavte režim priority clony A (Av)
  3. Zvažte potřebnou hloubku ostrosti. Krajina, architektura a případně makro vyžadují velkou hloubku ostrosti (= vysoké clonové číslo), zatímco záměr oddělit hlavní objekt od pozadí jeho rozostřením vyžaduje minimální clonová čísla. Nastavte tedy požadované clonové číslo.
  4. Změřte scénu (namáčknutím spouště) a podívejte se, jaký expoziční čas fotoaparát dopočítal.
  5. Je expoziční čas dostatečně krátký? Pozor na rozhýbání a pohybovou neostrost! Je potřebný stativ nebo alespoň opora (koště, strom …)?
  6. Pokud se bojíte rozhýbání snímku nebo pohybové neostrosti, snižte clonové číslo. Jste-li již na doraze světelnosti zvyšte ISO (ale neradi). Pokud vychází ISO větší než 400, zvažte zda fotka za to vůbec stojí. Opakujte od bodu 4. Pozor na mnoha fotoaparátech není ISO vidět na displeji! Proto ho nezapomeňte po fotografování zase snížit!
  7. Proveďte zkušební fotku a pečlivě si prohlídněte její histogram. Fotku potom smažte.
  8. Podle toho jak to dopadlo nastavte případnou expoziční kompenzaci a opakujte od bodu 7.
  9. Nyní jste připraveni na finální záběr!

 

Poznámky:

  • Máte-li k dispozici střední šedou tabulku, můžete v bodě 4 naměřit expozici velmi přesně na ní.
  • V bodě 7 se též často osvědčuje postup, kdy změřené hodnoty času a clony nastavíte v manuálním režimu M, provedete případné doladění hodnot podle histogramu a potom již jen čekáte na fotku. Zabráníte tím nebezpečí mylně změřené jiné expozice v době stisku spouště a současně jsou všechny snímky pořízené v dané době a na daném místě expozičně vyrovnané.
  • Pro náročné scény je možné bodovým měřením zjistit celkový kontrast scény a expozici vypočítat do středu tohoto rozsahu.

Opět berte uvedenou strategie jen jako inspiraci k nalezení své vlastní.


Aby vynikli novomanželé na této fotografii, byla zvolena malá hloubka ostrosti a tím clona f/2.8. Několika náhledovými fotografiemi byla podle histogramu ověřena expozice a správné hodnoty byly nastaveny v manuálním režimu. Potom byla pořízena série fotografií. Tento „luxus“ jsme si mohli dovolit proto, že ve skutečnosti byla fotografie aranžovaná a jednalo se o reklamu pro svatební agenturu.

  ZÁVĚR

Expozice je bezpochyby jednou z klíčových veličin na cestě ke kvalitnímu snímku. I přes obrovský pokrok automatického měření není však možné se na něj vždy slepě spolehnout. Vzít zodpovědnost za expozici do svých rukou s automatikou jako rádcem v pozadí je tak nanejvýš vhodné.

Pokud tedy dosud fotografujete stále na plnou automatiku, zvažte použití scénických režimů a později také režimu P, kde bývá umožněna expoziční kompenzace a posun programu (Flexible program, Program shift). To vám umožní experimentovat a dostat pod kůži praktickou expozici.

V profesionální praxi jsou nejpoužívanější režimy A (Av) a S (Tv). Ty umožňují řídit jak hloubku ostrosti tak pohybový management a stále používat automatiku jako velmi rozumného rádce. Společně s expoziční kompenzací umožní též vědomě využívat dynamický rozsah fotoaparátu.

Režim M je vhodný pro statické snímky, studio, práci s bleskem a pro speciální situace, kdy automatika „nemá šanci“.

.

Dynamický rozsah a kontrast scény

Publikováno | Autor:
2
Podíváte-li se na jakoukoliv scénu prostým okem, snadno najdete nejjasnější a nejtmavší místo. Při troše cviku dokážete i zhruba odhadnout, jak velký rozdíl jasů mezi těmito místy je – je-li scéna mdlá nebo naopak hodně kontrastní. Tomu se říká dynamický rozsah scény případně kontrast scény. Proč je u fotografie tak důležitý?
Než odpovíme na výše položenou otázku, pokusme se definovat a změřit kontrast scény přesněji. S výhodou k tomu lze použít expozimetr vestavěný v každém fotoaparátu. Scénou se přitom rozumí obdélníkový úsek reálného světa, který hodláte fotografovat.

  ABSOLUTNÍ JAS BODU

Absolutní jas určitého bodu scény lze snadno zjistit tak, že změříte expozici v tomto bodě a z naměřených hodnot expozičního času, clony a ISO spočítáte jas v EV jednotkách. Praktické provedení je snadné:

  1. Vyzoomujte na maximum objektiv – čím delší ohnisko tím lepší
  2. Přepněte na bodové či částečné (spot, partial) měření expozice
  3. Co nejpřesněji nastavte střed hledáčku na měřený bod – k tomu právě velmi pomáhá dlouhé ohnisko
  4. Poznamenejte si hodnoty expozičního času, clony a ISO citlivosti pro tento bod
  5. Ze zjištěných hodnot vypočítejte EV měřeného bodu. Pro výpočet můžete použít jednu z metod uvedenou v 1. díle tohoto seriálu věnovaném expozičním základům nebo si můžete stáhnout praktickou EV tabulku ve formátu PDF.

  ZMĚŘENÍ KONTRASTU SCÉNY

  1. Najděte ve scéně nejsvětlejší bod (tzv. světla) a změřte jeho EV. Vyjde např. 17 EV.
  2. Najděte nejtmavší bod scény (tzv. stíny) a změřte jeho EV. Vyjde např. 6 EV.
  3. Rozdíl, čili 17-6=11 EV, je dynamický rozsah scény případně kontrast scény.

Vzhledem k tomu, že kontrast scény 1 EV znamená kontrast 1:2, tak 11 EV znamená, že podíl jasů nejtmavšího a nejjasnějšího bodu je v poměru 1 : 211 = 1 : 2048!


Změření kontrastu scény není s moderním digitálním fotoaparátem nic těžkého.

  KONTRAST SCÉN V PŘÍRODĚ

Příroda poskytuje každý den scény s nejrůznějším dynamickým rozsahem. Za plného Slunce bude jasový kontrast (dynamika scény) rozhodně vyšší než v mlžném pošmourném dni. Pokud do scény zapracujete i Slunce nebo jiný světelný zdroj, bude logicky kontrast scény obrovský, protože jas nejsvětlejšího bodu (středu Slunce) je enormní.

Fyzikálně vzato, příroda poskytuje nekonečný jasový rozsah. Hluboko v chladném vesmíru, daleko od všech zdrojů světla a záření je absolutní jas blízký -∞ EV. V absolutní tmě můžete exponovat ∞ dlouho při ∞ ISO a s ∞ průměrem clony a stále budete dostávat na fotce jen a jen černou. Stejně tak v pekelném žáru hvězd či galaxií při teplotách milionů °C je intenzita světla tak velká, že může dosahovat několika tisíců EV.

Reálná příroda na zemi je naštěstí mnohem přívětivější a tak scény málokdy dosahují většího kontrastu než cca 15 EV. Avšak i přesto hluboce přesahují možnosti jak filmových tak digitálních fotoaparátů!


Velkým kontrastem obvykle trpí scény snímané na prudkém poledním slunci. Předměty ve světle Slunce bývají velmi jasné, zatímco stíny hluboké a temné. V takovém světle je potřeba velmi přesně exponovat, případně použít nástroje na snížení kontrastu scény.

  DYNAMICKÝ ROZSAH FOTOAPARÁTŮ

Fotoaparát by měl být schopen věrně zaznamenat celou scénu. Měl by tedy být schopen zachytit jasná světla i tmavé stíny a tak kontrast (rozsah jasů) scény by měl být menší než rozsah jasů, které je senzor fotoaparátu schopen zpracovat. Neboli dynamický rozsah scény by se měl vejít do dynamického rozsahu fotoaparátu.

V praxi tomu tak ale často není. Dynamický rozsah digitálních fotoaparátů není špatný, zdaleka však nedosahuje dynamických rozsahů reálné přírody. Jak vypadají současné digitální fotoaparáty v konkurenci ostatních zařízení, lidského oka a přírody shrnuje tabulka:

Scéna či zařízení Dynamický rozsah [1]
Lidské oko v jedné scéně [2] 11-15 EV
Lidské oko s adaptací [2] až 30 EV
Jasný slunný den 12-15 EV
Pošmourný a zamračený den 3 EV
Obrázky v novinách 3 EV
Tištěné fotografie 6-7 EV
Negativní film 7-8 EV
Positivní diafilm 5-6 EV
Běžné digitální fotoaparáty 6-7 EV
Profesionální digitální fotoaparáty 7-8 EV

[1] V praxi se často dynamický rozsah zařízení špatně zjišťuje. V technických parametrech obvykle uváděn není (přesto že se jedná o veledůležitou veličinu) a obecně dostupné informace se často rozcházejí. Tabulka shrnuje dostupná data, na kterých se řada zdrojů shoduje.

[2] Lidské oko je opravdu div co se optických vlastností a adaptace týče. Rozlišení oka a jeho dynamický rozsah leží daleko za možnostmi jakéhokoliv filmu nebo digitálního čipu. Za průměrných podmínek může lidské oko přesně zaznamenat detaily i ve světelných intenzitách o poměru 11 až 15 EV v jedné scéně a absolutní dynamický rozsah – od adaptace na úplně tmavou po adaptaci na úplně světlou – dosahuje až 30 EV!

  DYNAMICKÝ ROZSAH SCÉNY VERSUS EXPOZICE A HISTOGRAM

Senzor digitálního fotoaparátu ani film není schopen najednou zpracovat celou škálu jasů, kterou poskytuje příroda. Je tak třeba vybrat určitý rozsah jasů, který nás teď právě zajímá a na ten nastavit senzor. Prakticky se tomu říkáurčování expozice a expozimetr se tak nesnaží o nic jiného, než o odhadnutí středního jasu právě fotografované scény. Nastavením expozice tak vlastně vybíráte určité „okno jasů“, které právě teď zaznamenáte.


Nastavením expozice vybíráte rozsah jasů, které zaznamená fotoaparát. Tmavé části scény (vše vlevo od A) se mapují na senzoru na černou {0,0,0} a světlé (vpravo od B) se mapují na bílou {255,255,255}. Kresba je věrně zaznamenána jen uvnitř okna. Nastavením různých hodnot expozice „jezdíte“ oknem po jasech scény.

Přidáním expozice (třeba prodloužením expozičního času) popojedete oknem vlevo. Tmavší body scény se dostanou do okna ale světlejší naopak vypadnou – budou přepálené. Ubráním expozice (např. zkrácením času) popojedete oknem vpravo, lépe zabráníte přepalům, ale zase tmavší body scény „vypadnou z okna“ a vzniknou černá místa bez kresby – podpaly.

Standardní automatické měření fotoaparátů (viz 2.díl – Měření expozice) pak v principu funguje tak, že se snaží najít průměrný jas scény a na ten symetricky umístí okno expozice. Neboli střední jas scény mapuje na střední šedou senzoru. Jednotlivé režimy se v zásadě liší plochou scény, jakou berou při měření v úvahu.

V každodenní praxi mohou v zásadě nastat 2 situace:

 1. Kontrast scény je menší než dynamický rozsah fotoaparátu
Typické pro podobné scény je, že nemají černou ani bílou. Jsou celkově nevýrazné, nekontrastní, mdlé. To je pro digitální senzor skvělá situace, která nevyžaduje žádná zvláštní opatření. Jediným problémem je nastavit expozici tak, aby se scéna vešla do rozsahu senzoru. Má-li scéna rozsah např. 4 EV a fotoaparát 7 EV, tak toho chybou expozice o 2 EV moc nezkazíte. To je prostě povolená tolerance. Určíte tím akorát, jestli snímek vyzní spíše ponuře (tmavší) nebo optimisticky (světlejší), což snadno při následném zpracování v PC snadno doladíte.


Podobné podzimní scény se vyznačují malým dynamickým rozsahem. Celá scéna se potom jasově „zhuhlá“ v úzké části uvnitř okna, což je krásně vidět na histogramu.

 


Dynamicky chudé nekontrastní scény se dobře exponují, protože se v pohodě vejdou do dynamického rozsahu fotoaparátu.

Exponujte doprava – Expose (to the) Right – poznámka pro mistry
Pokud plánujete úpravu fotografie v PC, tak nekontrastní fotografie je vždy lepší exponovat na histogramu doprava (fotografie tak bude světlejší) a potom ji v počítači zpět ztmavit. Velmi účinně tím potlačuje šum, resp. zlepšujete poměr signál/šum (SNR) a dále ve světlých částech obrazu senzor mnohem lépe kreslí. Díky  linearitě senzoru ve srovnání s logaritmickým okem je totiž jasová rozlišovací schopnost senzoru v tmavých odstínech jen 128 úrovní, kdežto ve světlých 2048 při 12 bitovém snímání. Skvělý článek na toto téma (anglicky) je zde.

 2. Kontrast scény je větší než dynamický rozsah fotoaparátu
Bohužel, tato situace nastává poměrně často. Znamená to, že váš fotoaparát není schopen zaznamenat celý rozsah jasů scény. Podle toho kam nastavíte okno expozice, tak část bodů bude vždy přepálená nebo podpálená nebo oboje.


Takovéto scény mají obrovský kontrast – z jedné strany hluboké stíny, z druhé strany přímé Slunce v obraze. Jsou tedy nezaznamenatelné. Pečlivou expozicí však bylo zde docíleno toho, že originál nemá žádné podpaly (stíny jsou prokresleny) a přepálené je pouze Slunce (přepálené body označeny červeně).

 


Když je dynamický rozsah scény větší než rozsah senzoru, scénu nelze nikdy zaznamenat celou. Můžete buď exponovat na stíny (nahoře), zachovat v nich kresbu, ale budete obětovat světla. Vše ve scéně jasnější než bod B bude totiž přepálené. Nebo můžete exponovat na světla (dole) a vše tmavší než bod A bude podpálené. Nebo najdete nějaký kompromis.

Samozřejmě vysoký kontrast nemusíte řešit – fotografie i s přepálenými či podpálenými místy bude mít svojí hodnotu. Nicméně pokud je cílem skutečně kvalitní fotografie, nejsou podpálená ale zejména přepálená místa až na výjimky nic pěkného. Nezbude, než kontrast scény snížit:

  JAK SNÍŽIT DYNAMICKÝ ROZSAH SCÉNY

Pokud v terénu nastane situace, že dynamický rozsah scény přesáhne dynamický rozsah fotoaparátu, máte několik možností řešení:

1. Jít domu
Vůbec fotografii nepořizovat a počkat na lepší světelné podmínky.

2. Filtry
Šedý přechodový filtr snižuje jas světlých míst scény. Přechodový filtr je nutné ručně nastavit tak, aby šedá část stínila např. oblohu zatímco čirá část nechala beze změny tmavé popředí. Je možné s ním otáčet a s Cokin filtry je možné i posouvat nahoru a dolu. Tím je možné ho přizpůsobit konkrétní scéně. Přechodové filtry se liší silou svého účinku v šedé části a na trhu jsou filtry s prostupností v šedé části 50% (ND2 – redukují světlo na polovinu čili uberou 1 EV), 25% (ND4 – redukují světlo na čtvrtinu čili uberou 2 EV) či 12,5% (ND8 – redukují světlo na osminu čili uberou 3 EV). Polarizační filtr pracuje na jiném principu a sice že ztmavuje např. oblohu filtrací jejího nepolarizovaného světla. Šedý přechodový filtr je tak v kombinaci s polarizačním filtrem často nezbytný pro krajinářské fotografie, architekturu atp.

3. Fill-in blesk
Jsou-li hluboké stíny v blízkosti fotoaparátu (do cca 5 metrů) je možné je přisvítit bleskem a tak stíny „zesvětlit“. Tomuto druhu použití blesku se říká  fill-in (vyplňovací) blesk. Fill-in blesk má ale i své nevýhody:

  1. Barva světla blesku se často liší od barvy okolního světla. Kombinací 2 různě barevných zdrojů vznikají často nepěkné barevné posuny (zvláště na odstínech pleti), které navíc lze jen velmi těžko v PC kompenzovat.
  2. Čelní silné světlo blesku často zploští přisvícené objekty nebo na nich zanechá hluboké černé nepěkné stíny.
  3. Vyvážení expozice mezi přirozeným okolím a bleskem přisvícenými stíny je dost náročné a obvykle vyžaduje porozumění metodám měření expozice bleskem a expoziční kompenzaci blesku.


Aby byla tato scéna zachytitelná digitálním fotoaparátem, musely být kameny v popředí přisvíceny bleskem, jehož intenzita byla snížena o 1 ⅔ EV.

4. Odrazné desky
Jedna nebo více odrazných desek rozmístěných po scéně může efektivně projasnit stíny. Navíc barva světla se nemění a scéna se snadno inscenuje a měří (vše je vidět). Na trhu je řada odrazných desek různých velikostí a zabarvení a většina z nich se dá i celkem slušně složit.

5. High Dynamic Range snímky (HDR, HDRI)
HDR (High Dynamic Range) je technika, která přímo na scéně nasnímá více expozičních variant jednoho snímku – např. tři s posunem expozice -1 EV, 0 EV a +1 EV, a tyto snímky se potom v editoru spojí tak, že z každého snímku je použita jen ta správně exponovaná část. Tím vznikne tzv. HDR obraz – HDRI (High Dynamic Range Image), který logicky zaznamená výrazně vyšší rozsah jasů než normální snímek. Spojit více snímků do jednoho HDRI umí např. Zoner nebo Photoshop a k pořízení snímků se s výhodou dá použít expoziční bracketing. Exponovat je však třeba v každém případě ze stativu.


Princip HDR je prostý. Nasnímají se dva či více obrázků s různou expozicí, které se potom v editoru šikovně složí a z každého se použije jen ta dobře exponovaná část. Na obrázku je HDR snímek zrealizovaný pomocí dvou snímků s expozičním posunem – 2 EV.

  DYNAMICKÝ ROZSAH SCÉNY VERSUS HISTOGRAM

I bez přesného proměření můžete odhadnout vztah dynamického rozsahu scény a dynamického rozsahu (možností) fotoaparátu podle histogramu exponovaného snímku:

Histogram naznačuje, že scéna má malý kontrast, výrazně menší než je dynamický rozsah fotoaparátu. Takové scény je výhodné exponovat tak, aby se histogram s mírnou reservou dotýkal pravého okraje grafu. Vzácný případ, kdy kontrast scény je přesně roven dynamickému rozsahu fotoaparátu. Při zcela přesné expozici lze scénu zaznamenat celou. Jakákoliv chyba expozice ale povede buď k přepalům nebo k podpalům.
 
Kontrast scény je výrazně větší, než dynamický rozsah fotoaparátu. Červené zóny sice na reálném histogramu neuvidíte, ale jejich existence se prozradí „uříznutým“ histogramem vpravo i vlevo. Takto exponovaná scéna ukazuje, že fotograf se rozhodl pro záznam jasového středu scény a obětoval podpaly i přepaly.
 
Kontrast scény je větší, než dynamický rozsah fotoaparátu a fotograf se rozhodl exponovat na světla. Zachoval v nich kresbu, ale obětoval stíny a vytvořil podpaly. Kontrast scény je větší, než dynamický rozsah fotoaparátu a fotograf se rozhodl exponovat na stíny. Zachoval v nich kresbu, ale obětoval světla a vytvořil přepaly.

  ZÁVĚR K DYNAMICKÉMU ROZSAHU

Správnou expozici a dynamický rozsah není třeba démonizovat. Dnešní automatické měření expozice funguje poměrně spolehlivě a za normálních světlených podmínek dokáže s dynamických rozsahem slušně hospodařit. Pokud vám však záleží na kvalitě fotografie či zamýšlíte z ní zhotovit zvětšeninu alespoň formátu 15×21 cm, tak je škoda chybnou expozicí o část vzácného dynamického rozsahu přijít a připravit se tak například o kresbu mraků na obloze. Zvlášť když je chyba poměrně zřetelně vidět hned po expozici na histogramu a oprava expozice nic nestojí. A to je také odpověď na v úvodu položenou otázku.

.

Kolik programů potřebuje fotograf?

Publikováno | Autor:
17

Vedl jsem nedávno diskuzi s jedním kamarádem – fotografem. Stěžoval si, že je neuvěřitelné, kolik peněz už MUSEL utratit za nejrůznější programy pro práci s fotografiemi. Nepřel jsem se s ním, protože bylo zřejmé, že je o své pravdě přesvědčen a chce se jen politovat. Ale inspirovalo mne to k úvaze, co opravdu potřebujeme a o čem sami sebe přesvědčujeme, že to potřebujeme. Žádný program z Vás totiž lepšího fotografa neudělá! Takže po pravdě?

Něco na organizaci fotek

Hodně záleží na tom, jak hodně fotografujete a jak hodně chcete své snímky archivovat a dále využívat.

Pokud patříte mezi příležitostné fotografy, kteří fotografují rodinu, sem tam nějakou tu dovolenou a dohromady pořídíte pár tisíc fotek za rok, tak žádný speciální software nepotřebujete. Pomocí Finderu, Průzkumníka či jiného souborového manažera (součást systému či zdarma ke stažení) si stačí udělat jednoduchou strukturu adresářů. Rozdělíte fotky podle let, jednotlivých foceni a je hotovo. Moderní operační systém umí prohlížet nejen JPEGy, ale i RAWy, takže Vás v zásadě nic nenutí investovat do speciálního programu.

Pokud fotografujete hodně nebo se snažíte často k fotografiím vracet a využívat je, pak se určitě investice do programu na správu fotografií vyplatí. V podstatě máte tři možnosti.

 

  1. Jste domácí uživatelé na Windows, chcete šetřit a mít vše v jednom? Pak sáhněte po Zoneru. Ten pro Vaše účely bude pravděpodobně dostatečně dobrým nástrojem nejen na organizaci a prohlížení, ale i všechny potřebné úpravy. Investice to není velká, program je v češtině a naučit se s ním pracovat jde i podle knihy od Zoner Pressu.
  2. Pracujete na Windows a myslíte to vážně? Pak sáhněte po Lightroomu. Ten spojuje velmi dobrou správu fotografií, vynikající vyvolání RAW snímků a jako bonus přidává základní nedestruktivní úpravy. To vše v bratru za nějakých 150EUR, v akci většinou ještě levněji.
  3. Pracujete na Macu a myslíte to vážně? Pak doporučuji sáhnout po Aperture. Umí zhruba to samé co Lightroom, ale stojí polovinu, je rychlejší a díky propojení na operační systém a další aplikace od Applu je většinou i výrazně efektivnější.

A je to. Žádné velké taškařice ani investice. Je neuvěřitelné, kolik fotografů experimentuje s více jak jedním archivačním programem a kromě peněz tak mrhá hodinami a hodinami svého času. Přitom přenést rozsáhlejší archiv fotografií například z LR do něčeho jiného bez ztráty výhody nedestruktivních úprav je prakticky nemožné. Vyberte si jeden z programů, naučte se jej opravdu dobře využívat a užívejte si komfortu známého prostředí a zkuste na chvíli zapomenout na našemu národu tak vlastní experimentátorství. Kreativita patří do fotografií a ne do výběru SW.

Něco na úpravy fotek

A jsme u velice podobné písničky. Snad každý fotograf dřív nebo později zatouží po kouzlu zvaném počítačové úpravy fotografií. A nemluvím tady o korekci  jasu, kontrastu či barev. To zvládají bez problémů programy z předchozí kapitoly. Myslím takové to opravdové kouzlo výměn pozadí, rozmazávání, doostřování, zeštíhlování, vyhlazování pleti apod. Ano, k dnešní fotografii často patří i toto. Ale opět si položme otázku, zda je nejlepší strategií vyrazit s kanónem na vrabce? Pokud se nad tím zamyslíte?

  1. Jste amatér(ka) s občasnou chutí si hrát? Pak rozhodně nepotřebujete Photoshop! Nikdy se s ním nenaučíte dobře pracovat a budou to jen a jen vyhozené peníze. Na Windows Vám velice pravděpodobně bude stačit Zoner na vše, na co si jen dokážete vzpomenout. Na Macu bych Vaší pozornosti doporučil Pixelmator, který je skvělý a bez problémů jej seženete pod tisícovku!
  2. Toužíte po Photoshopu? Chápu. Zní to skvěle, vypadá to skvěle a třeba opravdu máte tu ambici pracovat profesionálně. V takovém okamžiku pořád stojí za zvážení, zda potřebujete hned plnotučný Photoshop či zda by nebylo rozumnější sáhnout po výrazně levnější verzi Photoshop Elements. Umí 99% z toho co ve velkém Photoshopu využije fotograf a má stejné uživatelské rozhraní.

Potřebuji něco víc?

Odpověď je jednoduchá – pravděpodobně ne! Existují stovky specializovaných programů na HDR, skládání panoramat, vybírání z pozadí, vylepšování fotek. Existují nejrůznější plug-iny, efekty, presety a já nevím, co všechno ještě. Řada z těchto programů vůbec není špatná a může Vám ušetřit čas, což ale neznamená, že je POTŘEBUJETE nebo dokonce je MUSÍTE mít. Než se tedy pustíte do jejich nakupování, zkuste si odpovědět na několik jednoduchých otázek?

  • co nového mi přinesou?
  • kolik času mi ušetří?
  • naučím se je používat?
  • jak často je využiji?
  • vrátí se mi investice do programu?

Závěrem

Prosím nechápejte tento článek nijak špatně. Není mým cílem Vás odradit od nákupu jakéhokoli programu. Klidně utrácejte, podpoříte tím vývojáře, ekonomiku, Kalouska, … Jen je dobré si uvědomit, že vynaložené peníze jste nemuseli utratit právě za daný konkrétní SW. Byla to vaše svobodná volba a jako taková by Vám měla přinést adekvátní protihodnotu – radost, vyšší efektivitu, nové funkce. Protože lepšího či kreativnějšího fotografa z vás určitě neudělá..

Expoziční režimy

Publikováno | Autor:
Odpovědět
Většina současných digitálních fotoaparátů nabízí širokou škálu expozičních režimů. Od plné automatiky až k úplnému manuálnímu řízení. Kdy, jak a proč který použít?
V souladu s předchozími články o expozici se stále jedná o zdánlivě jednoduchý úkol, a sice nastavit expoziční čas, clonu a ISO citlivost tak, aby snímek byl přesně podle představ fotografa. K cíli lze dojít mnoha způsoby, přičemž je zásadní otázkou, kolik hodnot necháte na libovůli fotoaparátu a kolik hodnot budete manuálně a vědomě řídit.


Správná expozice je často klíčem k dobrému snímku. Expoziční režimy současných fotoaparátů jsou k tomu více než dostatečným nástrojem. f/22, 1 sec, ISO 100, ohnisko 20 mm

 


Ukázka voliče expozičních režimů na fotoaparátech Nikon a Canon.

  PLNÁ AUTOMATIKA

Plně automatický režim je většinou označen AUTO či znaky  či . Je přítomen snad na všech fotoaparátech a znamená jediné – fotoaparát a jeho procesor přebírá plnou vládu nad veškerým nastavením. Pro měření expozice je většinou použita nějaká varianta maticového měření. Uživatel obvykle může pouze volit kvalitu obrazu (rozlišení a/nebo JPG kompresi), samospoušť, někdy ovládat blesk atp. Vše ostatní plně řídí automatika.


Plná automatika přebírá vládu (zeleně) nad všemi třemi veličinami určujícími expozici plus řadou dalších parametrů fotografování.

Tento režim je samozřejmě oblíbený při fotografování metodou „Namiř & zmačkni“ a u běžných scén vede k použitelnému výsledku. Pokud jste ale přečetli předchozí díly seriálu o expozici tak již víte, s jak velkými kompromisy se automatika musí potýkat. Nemá ani ponětí o síle světla kontra odrazivost fotografovaných předmětů, pohybu předmětů, záměru fotografa atp. A stále je třeba mít na paměti, že automatika se plně spoléhá na fakt, že scéna je v průměru středně šedá!

Algoritmus „přemýšlení“ plné automatiky je vcelku jednoduchý a logický. Silně však závisí na konkrétním modelu fotoaparátu a tak pro příklad uveďme jen hrubé obrysy obvyklé strategie plné automatiky pro objektiv se světelností f/2.8:

Skoro tma Málo světla Středně světla Hodně světla
f/2.8 (světelnost objektivu)
1/50 sec
ISO 400
Blesk		 f/4
1/50 sec
ISO 400
Blesk		 f/4
1/50 sec
ISO 200
Blesk ?		 Růst clonového čísla
Zkracování času
ISO 100
Blesk ?
V situaci téměř úplné tmy automatika zcela otevře clonu (využije světelnosti – zde příklad f/2.8), nastaví rozumný čas, aby se snímek nerozhýbal (např. 1/50 sec), a zvýší ISO na maximální rozumnou mez (400). Automaticky aktivuje (vysune) blesk a osvítí si jím scénu.

Pokud blesk nestačí svým výkonem scénu osvítit (např. kvůli vzdálenosti delší než cca 3-10 m), hodnoty clony, času a ISO fotoaparát již nezmění, a tak takové scény často končí podexponované.

 Strategie je podobná jako ve tmě, akorát růst světla umožňuje mírně zvyšovat clonu a tím zvyšovat hloubku ostrosti a ulehčovat ostřícímu systému. Některé fotoaparáty ale ponechají světelnost a snižují ISO. Oboje má logiku. Scéna se nadále přisvětluje bleskem. Při limitním množství světla stačí hodnoty bezpečné clony (zde f/4) a bezpečného času (zde 1/50 sec) na expozici snímku a je možné snížit i nepříjemně vysoké ISO. Blesk se standardně již nepoužije.

Nadále ale může být blesk použit v případě, že automatika dojde k závěru, že na scéně je  protisvětlo, vysoký kontrast scény, hluboké stíny či jakákoliv situace vyžadující přisvícení.

 Při dostatku světla je možné snížit ISO na minimum pro zabezpečení minimálního šumu, zvyšovat clonové číslo a současně i zkracovat expoziční čas. Většina automatik zvyšuje clonové číslo a zkracuje čas zhruba stejně.

Blesk opět může být použit v případě, že automatika dojde k závěru protisvětla, vysokého kontrastu scény, hlubokých stínů či jakékoliv situace vyžadující přisvícení. To je důvod, proč fotoaparáty často „bleskají“ i na plném slunci.

Bohužel automatika vede často až k absurdním výsledkům. Např. fotíte-li z ochozu na fotbalovém stadionu noční slavnostní ceremoniál probíhající na ploše stadionu, tak automatika použije blesk. Uvážíme-li, že jeho výkon stačí na cca 3-10 metrů, je použití směšné. Přesto automatika dojde k závěru, že je málo světla a tak je nutné použít blesk. Logické ale špatné. Podobně automatika bleskem zničí atmosféru koncertů v zatemněných halách, fotky interiérů, sklepení, oceanária, fotky přes sklo, noční snímky měst a ulic, západy slunce atp.


Přesto že fotografovat s bleskem bylo v Lisabonském oceanáriu přísně zakázáno, tak řada lidí blesk používala. Jejich automatika totiž došla k závěru, že je málo světla a je třeba přisvítit. Blesk však díky odrazu od skla scénu zcela znehodnotil. Správné řešení bylo scénu jednou změřit, a protože světla bylo stále stejně, tak zjištěné hodnoty nastavit v manuálním režimu ručně a blesk samozřejmě vypnout. Potom se soustředit jen na kompozici a nerozhýbat snímek. 1/30 sec, f/3.5, ISO 800, ohnisko 24mm. Díky ISO 800 však snímky již vyžadovali mírné softwarové odšumění.

Automatika chybuje však nejen u blesku. Např. v slabém světle nedokáže rozpoznat pohybující se objekty (sport v halách), volí zbytečně dlouhý čas a objekty budou rozmazané. V silném světle naopak volí zbytečně vysoké clonové číslo a tím zvýší hloubku ostrosti, což je např. u portrétů nežádoucí. A tak dále.

Na obranu automatiky je nutné říct, že dnešní sofistikované algoritmy jsou schopné již ledasco „uhádnout“ a tak snímky v běžných podmínkách vycházejí alespoň použitelné. Současně plná automatika umožní fotografovat i naprostým laikům, kterým fotografie jako řemeslo či koníček nic neříká. A to je dobře!

  PLNÁ AUTOMATIKA – SCÉNICKÉ REŽIMY

Pod souhrnným pojmem scénické režimy se myslí expozice pro různé druhy scén většinou označované jasným piktogramem. Je to stále plná automatika, ale vy jí pomáháte sdělením, o jaký druh scény se jedná. Změny, které automatika díky této informaci provede, jsou často dramatické a netýkají se jen expozice ale i řady dalších parametrů – např. doostření, vyvážení bílé, tónování barev atp. Správné zadání scény je tak klíčové. Přesné algoritmy se u různých výrobců či modelů fotoaparátů mohou přirozeně lišit, přesný popis buď poskytne manuál nebo internet nebo musíte některé věci prostě vyzkoušet. Uveďme pro příklad hrubé algoritmy několika typických scén přítomných na většině fotoaparátů:

Portrét
Fotoaparát předpokládá hlavní objekt blízko (cca 1-5 metrů) a tam preferuje ostření. Dále preferuje nízká clonová čísla a tím malou hloubku ostrosti. Při zpracování obrazu se často méně doostřuje (obrázky jsou měkčí) a barvy se upravují na jemné, přirozené, zejména s důrazem na pleťovku. Fotoaparát neváhá použít blesk a často volí automaticky i režim redukce červených očí. Expoziční čas většinou nedovolí nastavit delší než cca 1/50 sec a tak se předchází případnému rozhýbání snímku.
Krajina
Na rozdíl od portrétu, zde fotoaparát preferuje vyšší clonová čísla a tím vyšší hloubku ostrosti. Obrázky jsou silně doostřovány, je jim zvýšen kontrast a mnohem silněji se saturují barvy s cílem dosáhnou vzhledu pohlednic. Blesk bývá zakázán – jeho použití v krajině sice není v praxi vyloučené, ale není typické.
Sport
Fotoaparát logicky předpokládá akční a dynamické scény, takže preferuje krátké expoziční časy, často bohužel na úkor vysokého ISO. Automaticky také volí kontinuální režim snímání (střílení snímků) a často téžkontinuální ostření (Servo). Blesk je někdy zakázán – např. v halách se mnohdy nesmí ani používat.
Makro
Fotoaparát předpokládá objekt velmi blízko a tak preferuje ostření na krátké vzdálenosti. Většinou ostří pouze na střední bod a neváhá použít blesk. Expoziční čas většinou nedovolí nastavit delší než cca 1/50 sec a tak předchází případnému rozhýbání snímku.
Noční portrét
Tady fotoaparát předpokládá blízko stojící portrétovanou osobu (podobně jako normální portrét) a za ní slabě osvětlené noční město či krajinu. Použije blesk a snaží se vybalancovat světlo blesku, které osvítí jen blízkou osobu (blesk nad cca 5 m je neúčinný), a přirozené světlo krajiny či města v pozadí. Na rozdíl od běžného portrétu se proto nebrání dlouhým expozičním časům. Ty pak mohou např. v nočním městě dosahovat i několika vteřin a tak stativ je často nutností.
Bez blesku
V řadě případech automatika chybně použije blesk či jeho použití je přímo zakázáno – často v muzeích, jeskyních, oceanáriích, zoologických zahradách atd. Pro tyto případy se hodí tento režim, který je plnou automatikou ale se zakázaným bleskem.

 A řada dalších režimů
Řada fotoaparátů – zejména kompaktních – se předhání v nabídce scénických režimů. Často jich bývá i více než 10 a liší se již drobnostmi či různými efekty. Například Panasonic Lumix DMC-FX9 umožňuje zadat datum narození dítěte a potom ve scénickém režimu „Baby“ automaticky do obrázku klíčuje věk dítěte. V zásadě to není špatně – čím přesněji se totiž automatice sdělí scéna a záměr, tím přesněji je schopná snímek realizovat. Ve velkém počtu scénických režimů se ale člověk snadno ztratí a potom chybuje. Rozumný kompromis je tedy žádoucí.

Na profesionálních fotoaparátech režim plné automatiky ani scénické režimy nenajdete. Profesionálové je totiž stejně vůbec nepoužívají a pracují stále v poloautomatickém či manuálním režimu. To je totiž jediný způsob, jak mít fotografii zcela pod svojí kontrolou.

  POLOAUTOMATICKÉ KREATIVNÍ REŽIMY

Ne všechny fotoaparáty jsou vybaveny poloautomatickými režimy a tak jejich přítomnost většinou signalizuje fotoaparát vyšší třídy. Poloautomatické režimy jsou obvykle označovány P, S, A, M nebo P, Tv, Av, M, kde M značí již plně manuální režim. Režim P může chybět či být spojen s plnou automatikou. Často také na voliči režimů bývá jen jeden režim PSAM a zda se jedná o režim P, S, A či M se volí až v menu fotoaparátu. To sice není moc praktické ale časté.

Poloautomatické režimy by se daly charakterizovat slovy – automatika je rádce, některé hodnoty dokonce sama nastavuje a tím šetří čas, nicméně za výsledek je zodpovědný fotograf. Dává tak prostor pro své tvůrčí schopnosti a proto častý název těchto režimů – kreativní režimy. Fotograf má svobodnou vůli cokoliv nastavit a také plnou zodpovědnost. Vyvážené a férové.

  POLOAUTOMATICKÝ REŽIM P

Režim P (často označovaný jako Program AE) je režim velmi podobný plné automatice. Sám nastavuje expoziční čas i clonu ale zásadní rozdíl oproti plné automatice je v tom, že v režimu P je možné volně nastavovat všechny ostatní hodnoty a veličiny. Jedná se zejména o zapnutí/vypnutí blesku, výběr zaostřovacího bodu, metodu měření expozice, expoziční kompenzaci, vyvážení bílé a mnoho dalších.


Režim P automaticky řídí clonu a čas. ISO a řada dalších parametrů se nastavuje ručně. Pozor však na funkci Auto-ISO.

 


Příklad strategie režimu P u fotoaparátů Canon s objektivem se světelností f/4 a maximální clonou f/32. Z grafu vyplývá, že je-li málo světla automatika reaguje pouze prodlužováním času (vlevo). Od určité hladiny světla (bod u 1/60 sec) automatika zkracuje čas a zvyšuje clonové číslo stejným dílem až narazí na maximální clonu f/32 a dále reaguje pouze zkracováním času.

 Auto-ISO
V režimu P se obvykle ručně nastavuje ISO citlivost a režim P jí zachová. Na některých fotoaparátech však s povolenou funkcí „Auto-ISO“ režim P ovládá i ISO citlivost. Na to pozor, když snímáte slabě osvětlené scény ze stativu a kvůli nízkému šumu jste záměrně nastavili nízké ISO. Funkce Auto-ISO vám ho totiž sama přestaví na vysoké hodnoty a znehodnotí snímek!

 Posun programu (Flexible program, Program Shift atd.)
Jedna z odlišností režimu P od plné automatiky je v možnosti libovolně přepínat takové kombinace expozičního času a clony, které zachovají stejnou expozici. V praxi totiž vede ke stejné expozici mnoho dvojic clona/expoziční čas. Například dojde-li automatika k závěru, že správná expozice je 1/100 sec při f/5.6, tak stejné expozice lze dosáhnout kombinací třeba 1/80 sec při f/6.3 nebo 1/250 sec při f/3.5. Změna světla způsobená změnou clony je tak kompenzována opačnou změnou času. Posun programu umožňuje listovat v těchto dvojicích a vybrat si tu, která odpovídá vašemu záměru. Clonou se určuje hloubka ostrosti, kdežto čas se podřizuje pohybovému managementu. Bohužel ne všechny fotoaparáty možnost posunu programu mají.

 Expoziční kompenzace 
Z minulého dílu věnovaného metodám měření expozice je zřejmé, že ne vždy se automatika expozičně zcela trefí. Pak nastoupí potřeba expoziční kompenzace neboli možnost upravit expozici oproti hodnotám zjištěných automatikou. Světlo lze buď přidat a získat světlejší snímek (+EV) nebo naopak ubrat a získat tmavší snímek (­EV). Pokud v režimu P provedete expoziční kompenzaci, fotoaparát bude upravovat hodnoty podle strategie režimu P.


Režim P se dobře hodí na běžné scény za dostatku světla. Tam automatika chybuje minimálně a případné chyby lze doladit expoziční kompenzací nebo posunem programu.  f/11, 1/160 sec, ISO 200, ohnisko 45 mm

  POLOAUTOMATICKÝ REŽIM S (TV)

V režimu S (Shutter) neboli Tv (Time Value) nastavíte pevně expoziční čas a ISO, a automatika dopočítá clonu podle množství světla na scéně. Tento režim je tedy výhodný, když potřebujete zafixovat čas – obvykle kvůli pohybovému managementu. Jinými slovy potřebujete buď krátkým časem (např. 1/500 sec) omezit nebezpečí rozhýbání snímku či zastavit pohyb (sport) nebo naopak dlouhým časem (např. 2 sec) pohyb zdůraznit.


Režim S (Tv) automaticky řídí clonu. Ručně se nastavuje ISO a expoziční čas. Pozor však na funkci Safety Shift a Auto-ISO.

 Expoziční kompenzace v režimu S (Tv) 
Požadujete-li světlejší/tmavší snímek a provede-li tedy expoziční kompenzaci + či – EV, fotoaparát bude reagovat změnou clony. Kladná kompenzace otevře clonu oproti automaticky zjištěné hodnotě a naopak záporná kompenzace clonu přivře.


Expoziční čas 0.5 sec nastavený v režimu S (Tv) umožnil rozmazat praménky vody stékající po skále a tak je silně zvýraznit. Clona potom vyšla na f/10 při ISO 200. Plná automatika by na tento „trik“ nikdy nepřišla.

 Auto-ISO a Safety Shift
Při nastavování času v režimu S (Tv) jste omezeni pouze nejkratším a nejdelším možným časem. Současné přístroje běžně zvládají 1/1000 sec (často i kratší časy), z druhé strany je možné exponovat obvykle i 30 vteřin. Nezapomeňte však na relativně omezený rozsah clonových čísel – z jedné strany limitován světelností objektivu (např. f/2.8) z druhé strany limitován nejmenším možným průměrem clony (obvykle f/8 u kompaktů, až f/45 u DSLR).

Pokud nastavíte velmi krátký čas (např. 1/2000 sec) a na scéně bude málo světla, tak automatika by potřebovala hodně otevřít clonu a to často víc, než je limit světelnosti. Sice méně často ale přesto může nastat i opačná situace, kdy nastavíte velmi dlouhý čas (např. 30 vteřin) a automatika by potřebovala hodně zavřít clonu a to víc, než je největší přípustné clonové číslo.Chování fotoaparátů se potom může lišit:

  • Jedna strategie je zachovat vámi požadovaný čas (např. 1/2000 sec), zachovat nastavené ISO a maximálně otevřít/zavřít clonu. Snímek potom bude respektovat logiku režimu S (Tv), ale bude podexponovaný či přeexponovaný.
  • Druhá strategie je zachovat nastavené ISO, maximálně otevřít/zavřít clonu a prodloužit/zkrátit v rozporu s logikou režimu S (Tv) expoziční čas tak, aby snímek byl dobře exponován. Chvályhodné avšak často je fotograf překvapen dlouhým expozičním časem a snímek rozhýbe. Toto chování zapíná funkce pojmenovaná obvykleSafety Shift.
  • Třetí strategie je zachovat vámi požadovaný čas (např. 1/2000 sec), maximálně otevřít/zavřít clonu a automaticky zvýšit/snížit ISO. Snímek tak bude respektovat logiku režimu S (Tv), bude dobře exponovaný ale hrozí že bude znehodnocen šumem. Takto se fotoaparáty chovají mají-li aktivovanou funkci Auto-ISO.

  POLOAUTOMATICKÝ REŽIM A (AV)

V režimu A (Aperture) neboli Av (Aperture Value) nastavíte pevně clonu i ISO a automatika dopočítá expoziční čas podle množství světla na scéně. Tento režim je tedy výhodný, když potřebujete řídit clonou hloubku ostrosti. Malá clonová čísla (hodně otevřená clona) způsobí malou hloubku ostrosti zatímco vysoká clonová čísla (malý průměr clony) hloubku ostrosti zvyšují.


Režim A (Av) automaticky řídí expoziční čas. Ručně se nastavuje ISO a clona. Pozor však na funkci Safety Shift a Auto-ISO.

 Expoziční kompenzace v režimu A (Av) 
Požadujete-li světlejší/tmavší snímek a provede-li expoziční kompenzaci + či – EV, fotoaparát bude reagovat změnou expozičního času. Kladná kompenzace prodlouží čas oproti automaticky zjištěné hodnotě kdežto záporná kompenzace ho zkrátí.


Ukázka vlivu clony na hloubku ostrosti. Vlevo clona f/3.5 vpravo f/32.

 Auto-ISO a Safety Shift
Podobně jako v předchozím případě se však automatika může dostat na dolní či horní limit expozičního času. Tato situace nastává naštěstí méně často, protože rozsah expozičních časů je mnohem širší oproti rozsahu clon. Pokud ale tato situace přesto nastane, tak se fotoaparáty chovají následovně:

  • Jedna strategie je zachovat vámi požadovanou clonu, zachovat nastavené ISO a nastavit maximální/minimální expoziční čas. Snímek potom bude respektovat logiku režimu A (Av), ale bude podexponovaný/přeexponovaný.
  • Druhá strategie je zachovat nastavené ISO, nastavit maximální/minimální expoziční čas a přizpůsobit scéně clonu v rozporu s logikou režimu A (Av) tak, aby snímek byl dobře exponován. Toto chování zapíná funkce obvykle pojmenovaná Safety Shift.
  • Třetí strategie je zachovat vámi požadovanou clonu, nastavit maximální/minimální expoziční čas a zvýšit/snížit ISO. Snímek tak bude respektovat logiku režimu A (Av), bude dobře exponovaný ale hrozí že bude znehodnocen šumem. Takto se fotoaparáty chovají mají-li aktivovanou funkci Auto-ISO.

  PLNĚ MANUÁLNÍ REŽIM M

Plně manuální režim vám umožní převzít kontrolu na všemi veličinami určujícími expozici, čili expozičním časem, clonou a ISO citlivostí. Automatika je tak zcela vypnuta a nadále funguje jen jako rádce. V hledáčku se obvykle dozvíte odchylku vámi nastavených hodnot od hodnot, kterými by exponovala automatika.


Režim M umožňuje nastavit ručně všechny veličiny. Pozor však na funkci Auto-ISO.

Expoziční kompenzace v tomto režimu nemá smysl – není co kompenzovat – a tak v hledáčku se místo expoziční kompenzace zobrazuje údaj o tom, jak moc (o kolik EV) se liší vámi nastavená expozice od hodnot změřených automatikou.


Na místě obvykle ukazujícím hodnotu expoziční kompenzace se v režimu M zobrazuje rozdíl mezi manuálně nastavenou expozicí a hodnotou expozice změřenou automatikou. Zde je naznačen rozdíl -1 EV, čili snímek bude podle názoru automatiky o 1 EV podexponován (tmavší). Je to ale pouze názor automatiky – nic víc, nic míň.

V manuálním režimu je většinou možné též nastavit expoziční čas B (Bulb). Znamená to, že závěrka bude otevřena a bude se exponovat tak dlouho, jak dlouho bude stisknutá spoušť. Umožní to třeba u nočních snímků exponovat velmi dlouhými časy (třeba 2 minuty). Je však třeba vzít v úvahu šum dlouhé expozice (Dark current noise) – šum způsobený jemnými fluktuacemi elektronů uvnitř senzoru, který se u takto dlouhých expozicí projeví vysokým šumem.


Tento snímek byl pořízen přes infračervený filtr, kde automatika zcela selže. Chyba byla dokonce větší než maximální hodnota expoziční kompenzace a tak manuální režim byl jediným řešením. f/6.3, 2.5 sec, ISO 200, ohnisko 50 mm

 Auto-ISO
I v manuálním režimu je třeba vzít v úvahu funkci Auto-ISO. Je-li aktivována, tak fotoaparát automaticky ovládá ISO ve snaze smazat rozdíl mezi ručně nastavenou hodnotou a domnělou optimální expozicí změřenou automatikou. Pozor tedy, ať vám po pečlivě nastavené expozici v manuálním režimu automatika svým ovládáním ISO neznehodnotí snímek!

  SHRNUTÍ EXPOZIČNÍCH REŽIMŮ

Shrnutí práce jednotlivých expozičních režimů pro drtivou většinu zrcadlovek ukazuje následující tabulka. V detailech se mohou jednotlivé modely lišit, základ je ale u všech stejný.:

Expoziční režim ISO Expoziční čas Clonové číslo Blesk
Plná automatika AUTO AUTO AUTO AUTO
Scénické režimy AUTO AUTO AUTO AUTO
P RUČNĚ AUTO ISO AUTO +/- AUTO +/- RUČNĚ
A (Av) RUČNĚ AUTO ISO AUTO +/- RUČNĚ RUČNĚ
S (Tv) RUČNĚ AUTO ISO RUČNĚ AUTO +/- RUČNĚ
M RUČNĚ AUTO ISO RUČNĚ RUČNĚ RUČNĚ
Bulb (B) RUČNĚ Doba držení spouště RUČNĚ RUČNĚ

Poznámky k tabulce:

  • Některé DSLR umožňují i v režimu plné automatiky nastavovat ručně ISO, některé nikoliv.
  • AUTO ISO – viz text a poznámky u jednotlivých režimů.
  • +/- označuje kde DSLR provádí případnou expoziční kompenzaci.
  • U blesku AUTO znamená, že DSLR podle svého rozhodnutí vyklopí a použije interní blesk. Externího blesku se to netýká.
  • RUČNĚ znamená, že je-li blesk vyklopen, bude použit, pokud není vyklopen, použit nebude.

  PAMĚTI EXPOZIČNÍCH REŽIMŮ

Mnoho moderních DSLR má jednu nebo více pamětí expozičních režimů často označených C (Custom) nebo U (User) atd. Logika je taková, že do uvedené paměti uložíte kompletní nastavení fotoaparátu (expoziční režim, kompenzaci expozice, kompenzaci expozice blesku, formát snímku, celé nastavení menu atd.) a po zvolení odpovídající paměti expozičního režimu toto celé nastavení jednoduše vyvoláte. To je velmi praktické, protože to umožní dopředu si připravit expoziční strategii pro různá místa scény (například obřadní místnost, nádvoří, zahrada) a potom celé nastavení ve zlomku vteřiny kompletně z paměti vyvolat. Co a jak konkrétně vaše DSLR ukládá do paměti je přirozeně potřeba vyhledat v dokumentaci.

  EXPOZIČNÍ BRACKETING (AUTOMATICKÉ POSOUVÁNÍ EXPOZICE, EXPOZIČNÍ VĚJÍŘ)

Bracketing je postup, kdy fotoaparát udělá automaticky více fotek (obvykle 3), každou s jiným nastavením expozice. Tím máte šanci si potom v PC vybrat tu, která je nejlepší. Fotoaparáty dělají obvykle 3 fotky, jednu exponovanou přesně podle automatiky, druhou světlejší a třetí tmavší. Velikost změny je možné nastavit v jednotkách EV (většinou max. ± 2 EV). Chování fotoaparátů při bracketingu je závislé na expozičním režimu a má většinou stejnou logiku jako ručně prováděná expoziční kompenzace.

Bracketing je dobrým nástrojem chcete-li mít absolutní jistotu správně exponovaného snímku. Spotřebovává ale čas i místo na kartě. Navíc po porozumění expozici, dynamickému rozsahu a histogramu vašeho fotoaparátu zjistíte, že bracketing  v praxi ani moc nepotřebujete.

.