V desátém 4Foto se věnujeme otázce zaostřování. Kdy volit automat a kdy raději zaostřit ručně. Jak vybírat zaostřovací body a jak se rozhodnout mezi jednorázovým a průběžným zaostřováním.
Soubory ke stažení: MP4 HD verze – MP4 SD verze – MP3 verze.
.
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
.
PMA je nadnárodní asociace, která dlouhá desetiletí spojuje všechny významné výrobce fotografické techniky, poskytovatele služeb a fotografy. Jejím vlajkovým projektem bývala PMA SHOW, která probíhala jednou ročně střídavě na východním a západním pobřeží USA. Na první z nich jsem byl před více jak deseti lety a tenkrát to byla opravdu velkolepá akce celosvětového významu.
Nicméně sláva a lesk PMA SHOW upadali tak, jak na fotografický průmysl dopadala jedna rána za druhou. Nejprve nástup digitální fotografie doslova rozdrtil zpracování papírových fotografií. Když se s tím fotografická branže začala vyrovnávat, přišla krize spolu se saturací trhu digitální technikou. Vše vyústilo v to, že PMA SHOW již nebyla schopna samostatné existence a loni poprvé se stala součástí veletrhu spotřební elektroniky CES v Las Vegas.
Již loni to nebyl příliš radostný pohled, protože řada velkých výrobců dala přednost umístění stánků v hlavní části CESu (Canon, Nikon, Sony, Panasonic, Samsung), ale přesto se podařilo pořadatelům naplnit halu různorodou škálou produktů. Mimochodem se zde loni prezentoval i český Zoner.
Letošní PMA@CES mne definitivně přesvědčila o tom, že tento projekt nemá dál smysl. Přestože u příležitosti CESu bylo představeno několik desítek nových kompaktních fotoaparátů, všechny byly vidět mimo PMA. Na svých stáncích nové fotoaparáty představili: Canon, Fujifilm, Nikon, Olympus, Panasonic, Pentax, Polaroid, Samsung a Sony. Nicméně všichni tak učinili v rámci expozic nabízejících spotřební elektroniku jako ucelené řešení. Na PMA tak zbylo jen nedůstojné torzo nezajímavých hloupostí a zbytečností. Jen ve skrytu duše doufám, že takto nedůstojnou akci pořádalo PMA naposledy.
Mám možnost porovnat z osobní zkušenosti loňskou podzimní photokinu, WPPI, PhotoPlus a letošní CES a PMA@CES. Dokonce si dovolím provést z této zkušenosti zobecnění na celou fotobranži.
Fotografická technika se čím dál víc rozděluje do dvou na sobě nezávisle se vyvíjejících proudů:
Na jedné straně je to, co bych nazval “vážnou fotografií” do čehož patří zejména DSLR a jejich klony, objektivy, blesky, studiová technika a takové to lepší příslušenství pro profesionály a opravdu nadšené amatéry. Tento směr dobře předvedla loňská photokina a americké PhotoPlus. Jde o segment, který se rozhodně zmenšuje, ubývá jak výrobců, tak i zákazníků. Trh je saturovaný, vývoj zpomaluje a výrobci se snaží vytěžit své pozice a nenápadně zdražují. Jasnými lídry v tomto segmentu jsou Canon s Nikonem (abecedně řazeno) s tím, že ostatní hledají alternativní trhy nebo tento segment v tichosti opouštějí.
Na straně druhé je segment, který bych nazval “masová fotografie”. Zde je počet výrobců stále ještě poměrně široký a tržní podíly jsou přeci jen vyrovnanější. Ten hlavní souboj se totiž neodehrává mezi výrobci, ale mezi technologiemi. Kompaktní fotoaparáty, kompaktní fotoaparáty s výměnnými objektivy (CSC), fotomobily a další mobilní zařízení bojují o přízeň mas. Jak ukázala letošní PMA@CES a CES samotný, stále více se ukazuje, že se již nebavíme o fotografii jako hobby, ale jako o části spotřební elektroniky a moderního životního stylu. Uživatelé těchto přístrojů nemají velké kreativní či znalostní ambice. Prostě jen zaznamenávají život, hrají si, experimentují bez jakékoli jiné úrovně užití.
A co to znamená v praxi? Je podle mého názoru jen otázkou času, kdy firmy jako Samsung, Panasonic či Sony přestanou vnímat fotoaparáty jako samostatný obor a začlení je mezi ostatní produkty spotřební elektroniky jako jsou chytré telefony, tablety či osobní přehrávače a přestanou soutěžit s tradičními fotografickými značkami. A na straně druhé je otázkou, jak dlouho ještě vydrží firmy jako Canon, Fujifilm, Olympus či Nikon produkovat levné kompakty, na kterých pravděpodobně prodělávají. Dovolím si předpovědět, že tyto dva světy by se mohli do budoucna výrazně oddělit.
Pokud by došlo na rozkol popsaný výše, byla by to paradoxně velmi dobrá zpráva pro fotografii z pohledu obsahového. Tak jak by se oddělila technika, pravděpodobně by se ještě více od sebe vzdálili řemeslná tradiční fotografie a současná popově-lifestylová vlna Instagramů, Facebooků apod. Oba dva proudy mají jistě svůj společenský smysl, budoucnost, příznivce i odpůrce. Všem by ale prospělo, kdyby se co nejméně mísily dohromady a nedocházelo k nekonečným diskuzím, co je kvalitní fotografie a co už ne.
Mimochodem tomu nasvědčuje fakt, že se skvěle daří jasně vyprofilovaným akcím pro konkrétní skupiny fotografů jako je WPPI zaměřeným víc na informace a praxi než na výstavu techniky.
.
| V předchozích článcích věnovaných expozici jsme probrali metody i limity současného automatického měření expozice. Jak tedy postupovat v praxi a jaké volit strategie? | |
| Znova zopakujme, že současné automatické expozimetry vestavěné v digitálních fotoaparátech jsou velmi sofistikovaná zařízení schopná zvládnout expozici ve velké většině případů. Přesto nastávají situace, kdy je rozumné expozici minimálně kontrolovat a případně i dolaďovat. Do hry navíc vstupují další faktory jako je pohybový management, hloubka ostrosti či konkrétní záměr fotografa.
Automatické měření expozice pracuje poměrně spolehlivě u scén, kdy je dostatek světla a kdy scéna má vyvážený podíl světlých a tmavých míst. Jinými slovy je v průměru blízká středně šedé. Takovým situacím se často bez přesnější specifikace říká „dobré či standardní světelné podmínky“.
Zejména maticové měření je schopné uhádnout i některé scény, které požadavek střední šedé nesplňují. Pokud je navíc scéna málo kontrastní, tak díky reservě v dynamickém rozsahu fotoaparátu není přesná expozice kritická. Digitálním fotoaparátům proto vyhovuje difúzní světlo – zamračený den, stín atp.
Existují světelné podmínky a scény, kdy automatika disponující pouze odraženým světlem má malou šanci uspět. Ruční expoziční korekce jsou tak nutností:
Fotografujete-li plošně malý objekt na výrazně světlém pozadí, automatika má tendenci najít kompromis a fotografie vedou často téměř k siluetám. Navíc i nepatrné posuny fotoaparátem dramaticky mění světelné poměry ve snímku a automatika dochází k velmi rozdílným hodnotám. Je proto lepší měřit expozici celoplošně se zdůrazněným středem nebo najít správné expoziční hodnoty v manuálním režimu.
Snahou všech výrobců je výše uvedené problémy pokud možno poznat a eliminovat. U standardních scén se bude chování fotoaparátů poměrně shodovat, ale u „problematických scén“ lze očekávat odlišné reakce. Např. u velmi kontrastních scén může jeden fotoaparát preferovat stíny, zatímco jiný světla, některé fotoaparáty snadněji „zblbne“ silný zdroj (např. Slunce) v záběru atp. Proto je téměř nezbytné dokonale poznat svůj fotoaparát. Snímejte s ním různé scény i když víte, že fotografii nijak nepoužijete. Studujte potom třeba z Exifu jeho chování a strategii expozice. Časem mu začnete rozumět, začnete odhadovat jeho reakci a poznávat scény, kdy vaše osobní preference nejsou ve shodě s preferencemi expoziční automatiky. Proto i lecjaký profesionální fotograf by znejistěl, kdyby jste mu těsně před důležitou akcí vyměnili značku fotoaparátu.
Z praxe se ukazuje, že téměř každá fotografie na cestě ke své dokonalosti potřebuje jemně doladit. Nicméně zcela zásadní je kvalita vstupních dat a jedním z významných hledisek jejich kvality je logicky správná expozice. Často slýchaná věta „Teď to nějak nacvakám a potom v PC doladím“ je pravdou jen částečně. Pokud vám alespoň elementárně na kvalitě fotek záleží, musíte vzít v úvahu limity postprocessingu:
Reportáží označujeme děje, kde jednoduše řečeno není čas. Akce se dějí právě teď, v rychlém sledu a opakovat se nebudou. Příkladem může být obyčejná svatba. U reportážní práce nelze jinak, než se plně spoléhat na automatiku a maticové měření je nejuniversálnějším nástrojem. Pro portrétní scény či detaily je možné použít středové měření, je však trochu ošemetné a nesmíte zapomenout ho potom přepnout zpět na maticové, protože u řady scén středové měření selže. Při reportáži se stíhá akorát průběžně kontrolovat histogram a proto je nadmíru vhodné mít zapnutý režim automatického zobrazení histogramu ihned po expozici. Náhled vlastního snímku není až tak důležitý – ten jste viděli v hledáčku – ale klíčový je právě histogram. Podle histogramu je totiž možné expoziční korekcí doladit následující snímky pokud snímáte za podobných světelných podmínek.
Při dramatické změně podmínek (svatebčané se přesunuli z nádvoří do obřadní síně) je užitečné cvaknout si v době klidu několik snímků a opět z histogramu odhadnout možné problémy a případně nutnou expoziční korekci. Z hlediska režimů lze doporučit režim A (Av) a S (Tv) a sice v následujícím praktickém použití:
Uvedená strategie je jen jedna z možných, každý si jistě v praxi najde svou oblíbenou.
Fotografujete-li statické děje (krajina, architektura, interiéry) a nejlépe ze stativu, je možné se expozicí zabývat mnohem podrobněji než při reportáži. Osvědčil se tento postup:
Poznámky:
Opět berte uvedenou strategie jen jako inspiraci k nalezení své vlastní.
Expozice je bezpochyby jednou z klíčových veličin na cestě ke kvalitnímu snímku. I přes obrovský pokrok automatického měření není však možné se na něj vždy slepě spolehnout. Vzít zodpovědnost za expozici do svých rukou s automatikou jako rádcem v pozadí je tak nanejvýš vhodné. Pokud tedy dosud fotografujete stále na plnou automatiku, zvažte použití scénických režimů a později také režimu P, kde bývá umožněna expoziční kompenzace a posun programu (Flexible program, Program shift). To vám umožní experimentovat a dostat pod kůži praktickou expozici. V profesionální praxi jsou nejpoužívanější režimy A (Av) a S (Tv). Ty umožňují řídit jak hloubku ostrosti tak pohybový management a stále používat automatiku jako velmi rozumného rádce. Společně s expoziční kompenzací umožní též vědomě využívat dynamický rozsah fotoaparátu. Režim M je vhodný pro statické snímky, studio, práci s bleskem a pro speciální situace, kdy automatika „nemá šanci“. |
|
.
Dostali jste nový fotoaparát a přemýšlíte, co všechno k němu budete ještě potřebovat? Nabízíme Vám přehled základního fotografického příslušenství spolu s řadou drobných doporučení.
Začneme s akumulátory a baterry gripy. Od nich se posuneme k fotografickým filtrům, stativům, brašnám, foto batohům a bederním pásům. Samozřejmě nezapomeneme ani na externí blesky, čištění fotoaparátů a další drobnosti, které Vám mohou pomoci.
Soubory ke stažení: MP4 HD verze – MP4 SD verze – MP3 verze
.
| Podíváte-li se na jakoukoliv scénu prostým okem, snadno najdete nejjasnější a nejtmavší místo. Při troše cviku dokážete i zhruba odhadnout, jak velký rozdíl jasů mezi těmito místy je – je-li scéna mdlá nebo naopak hodně kontrastní. Tomu se říká dynamický rozsah scény případně kontrast scény. Proč je u fotografie tak důležitý? | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Než odpovíme na výše položenou otázku, pokusme se definovat a změřit kontrast scény přesněji. S výhodou k tomu lze použít expozimetr vestavěný v každém fotoaparátu. Scénou se přitom rozumí obdélníkový úsek reálného světa, který hodláte fotografovat.
Absolutní jas určitého bodu scény lze snadno zjistit tak, že změříte expozici v tomto bodě a z naměřených hodnot expozičního času, clony a ISO spočítáte jas v EV jednotkách. Praktické provedení je snadné:
Vzhledem k tomu, že kontrast scény 1 EV znamená kontrast 1:2, tak 11 EV znamená, že podíl jasů nejtmavšího a nejjasnějšího bodu je v poměru 1 : 211 = 1 : 2048!
Příroda poskytuje každý den scény s nejrůznějším dynamickým rozsahem. Za plného Slunce bude jasový kontrast (dynamika scény) rozhodně vyšší než v mlžném pošmourném dni. Pokud do scény zapracujete i Slunce nebo jiný světelný zdroj, bude logicky kontrast scény obrovský, protože jas nejsvětlejšího bodu (středu Slunce) je enormní. Fyzikálně vzato, příroda poskytuje nekonečný jasový rozsah. Hluboko v chladném vesmíru, daleko od všech zdrojů světla a záření je absolutní jas blízký -∞ EV. V absolutní tmě můžete exponovat ∞ dlouho při ∞ ISO a s ∞ průměrem clony a stále budete dostávat na fotce jen a jen černou. Stejně tak v pekelném žáru hvězd či galaxií při teplotách milionů °C je intenzita světla tak velká, že může dosahovat několika tisíců EV. Reálná příroda na zemi je naštěstí mnohem přívětivější a tak scény málokdy dosahují většího kontrastu než cca 15 EV. Avšak i přesto hluboce přesahují možnosti jak filmových tak digitálních fotoaparátů!
Fotoaparát by měl být schopen věrně zaznamenat celou scénu. Měl by tedy být schopen zachytit jasná světla i tmavé stíny a tak kontrast (rozsah jasů) scény by měl být menší než rozsah jasů, které je senzor fotoaparátu schopen zpracovat. Neboli dynamický rozsah scény by se měl vejít do dynamického rozsahu fotoaparátu. V praxi tomu tak ale často není. Dynamický rozsah digitálních fotoaparátů není špatný, zdaleka však nedosahuje dynamických rozsahů reálné přírody. Jak vypadají současné digitální fotoaparáty v konkurenci ostatních zařízení, lidského oka a přírody shrnuje tabulka:
Senzor digitálního fotoaparátu ani film není schopen najednou zpracovat celou škálu jasů, kterou poskytuje příroda. Je tak třeba vybrat určitý rozsah jasů, který nás teď právě zajímá a na ten nastavit senzor. Prakticky se tomu říkáurčování expozice a expozimetr se tak nesnaží o nic jiného, než o odhadnutí středního jasu právě fotografované scény. Nastavením expozice tak vlastně vybíráte určité „okno jasů“, které právě teď zaznamenáte.
Přidáním expozice (třeba prodloužením expozičního času) popojedete oknem vlevo. Tmavší body scény se dostanou do okna ale světlejší naopak vypadnou – budou přepálené. Ubráním expozice (např. zkrácením času) popojedete oknem vpravo, lépe zabráníte přepalům, ale zase tmavší body scény „vypadnou z okna“ a vzniknou černá místa bez kresby – podpaly. Standardní automatické měření fotoaparátů (viz 2.díl – Měření expozice) pak v principu funguje tak, že se snaží najít průměrný jas scény a na ten symetricky umístí okno expozice. Neboli střední jas scény mapuje na střední šedou senzoru. Jednotlivé režimy se v zásadě liší plochou scény, jakou berou při měření v úvahu. V každodenní praxi mohou v zásadě nastat 2 situace:
Exponujte doprava – Expose (to the) Right – poznámka pro mistry
Samozřejmě vysoký kontrast nemusíte řešit – fotografie i s přepálenými či podpálenými místy bude mít svojí hodnotu. Nicméně pokud je cílem skutečně kvalitní fotografie, nejsou podpálená ale zejména přepálená místa až na výjimky nic pěkného. Nezbude, než kontrast scény snížit:
Pokud v terénu nastane situace, že dynamický rozsah scény přesáhne dynamický rozsah fotoaparátu, máte několik možností řešení: 1. Jít domu 2. Filtry 3. Fill-in blesk
4. Odrazné desky 5. High Dynamic Range snímky (HDR, HDRI)
I bez přesného proměření můžete odhadnout vztah dynamického rozsahu scény a dynamického rozsahu (možností) fotoaparátu podle histogramu exponovaného snímku:
Správnou expozici a dynamický rozsah není třeba démonizovat. Dnešní automatické měření expozice funguje poměrně spolehlivě a za normálních světlených podmínek dokáže s dynamických rozsahem slušně hospodařit. Pokud vám však záleží na kvalitě fotografie či zamýšlíte z ní zhotovit zvětšeninu alespoň formátu 15×21 cm, tak je škoda chybnou expozicí o část vzácného dynamického rozsahu přijít a připravit se tak například o kresbu mraků na obloze. Zvlášť když je chyba poměrně zřetelně vidět hned po expozici na histogramu a oprava expozice nic nestojí. A to je také odpověď na v úvodu položenou otázku. |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
.
Systémy měření světla Vám mohou pomoci s přesnější expozicí. Vysvětlíme si rozdíly mezi poměrovým, celoplošným se zdůrazněným středem a bodovým systémem. A hlavně si řekneme, kdy který použít.
Soubory ke stažení: MP4 HD verze – MP4 SD verze – MP3 verze
.
Již 5. prosince 2012 proběhne v pražské kavárně Bresto večer s fotografem, kterého bude hostem Bohdan Holomíček. Moderátorem večera je již tradičně Jirka Heller a těšit se můžete nejen na úžasné fotografie, ale zejména zajímavé povídání.
.
Jak fotoaparát vyhodnocuje množství světla ve scéně? Jak podle této informace nastavuje expozici? K čemu slouží kompenzace expozice a jak s ní zacházet v praxi? To jsou informace, které Vás čekají v 7. videocástu.
Soubory ke stažení: MP4 HD verze – MP4 SD verze – MP3 verze
.
Letmým pohledem na histogram lze okamžitě odhadnout, je-li fotografie dobře nebo špatně exponována a nemá-li přepálená světla. Zvláště u světelně náročných scén je to k nazaplacení. Canon EOS 10D, 1/60sec, f/4, ISO200, 50mm
CO TO JE RGB
Je třeba důrazně upozornit na jednu zradu histogramů na většině digitálních fotoaparátů. Jasový histogram (který ukazují po vyfocení fotoaparáty) skvěle varuje před přeexponováním bílých míst. Přeexponovaná bílá místa většinou blikají a tím na sebe výrazně upozorňují. Nechrání však před přeexponováním jednotlivých kanálů R, G nebo B! I přesto, že jeden kanál (např. R) je přeexponovaný a ztratil již zcela kresbu, může se jasový histogram jevit normálně. Důvod je ten, že např. R kanál má do celkového jasu váhu pouze 0.30 a jeho krajní hodnota 255 se ještě nemusí projevit v krajní hodnotě 255 celkového jasu. Tento problém proto většinou nastává, když sytost nějaké barvy výrazně převyšuje ostatní (typicky detaily květin), méně často nastává v 
Světlé scény (světlejší než střední šedá)
Tmavé scény (tmavší než střední šedá)
Extrémně kontrastní scény
