Ondra Prosický je skvělý český fotograf, jehož fotografie divokých zvířat jste již někde jistě viděli. Vřele doporučuji jeho server NaturePhoto.cz. Seděli jsme spolu u kávy, a tak jsem využil příležitosti a položil pár otázek. Třeba vás budou inspirovat v horkých letních dnech.
4F: Ondro, přestože jsi hodně známá osobnost, nedovolí mi to se nezeptat. Co tě přivedlo k tomu, že fotografie je pro tebe nejen hobby, ale i obživa?
OP: Nijak jsem po tom neprahl, vlastně mi nic jiného nezbylo. Bohužel, moje hlavní oblast zájmu, fotografování divokých zvířat, je velmi náročná, jak na čas, tak finančně. Pokud si chci užít své synáčky, je to s každodenním otravným chozením do zaměstnání vyloženě neslučitelné. Pokud jsem chtěl dělat, co mě baví, musel jsem prostě spoustu věcí přehodnotit.
Avšak vůbec prvním impulzem k založení fotografické živnosti před pěti lety byl zvyšující se zájem o mé fotografické workshopy. Měl jsem na volná místa dlouhé seznamy zájemců, poptávka převyšovala moje možnosti. Fakt bylo obtížné odmítat klienty, kteří chtěli individuální fotografický workshop za mnohatisícové částky jen proto, že jsem neměl čas.
Dlouho jsem tvrdil, že mě fotografování přírody nikdy živit nebude, bránil jsem se, ale okolnosti mě donutily. Popravdě se za tohle “selhání” ještě stále stydím, ale bez profesionalizace svého fotografování bych přišel o to, co mě baví nejvíc.
4F: Děláš hodně workshopů nejen tady v ČR, ale i v zahraničí. Který je nejpopulárnější a proč?
OP: Jednoznačně nejdelší tradici má workshop aranžováné fotografie zvířat Dravci a sovy na Vysočině, kterých proběhlo od roku 2008 již několik desítek. Jedná se o unikátní příležitost fotografovat nádherná zvířata ze záchranné stanice v prostředí, které je pro ně typické. Každý fotografovaný druh má vlastní scénář: zda zvolit temný les, okraj louky, zanedbaný hřbitov, a to vždy podle aktuálních meteorologických podmínek. Výsledné fotografie sov a dravců by klienti ve volné přírodě pořídili pouze velmi obtížně. Navíc, věřím, že se účastníci naučí něco o fotografování zvířat. Za touto výjimečnou příležitostí se tak sjíždějí fotografové z celé Evropy.
Asi nejoblíbenější je pro mě workshop Podzimní krajina Českého Švýcarska. Důvodů je několik. Tím hlavním je požitek z toho, když vidím, jak si klienti během víkendu uvědomí, že výjimečnou fotografii nedělá rozlišení fotografie, nastavení fotoaparátu nebo dokonalá znalost manuálu.
Bohužel, hodně „fotografů“ aktuálně podlehlo bludu, že hodnota fotografie se měří podle počtu snímků, ze kterých byla složena, „… 55 plošně ve dvou řadách + 5x expoziční bracketing? To je fakt nádhera!“
Já na to jdu trochu jinak. Snažím se, aby se klienti naučili dívat. A v aktuální podmínkách, které zrovna nemusejí byt dokonalé, vytvořili výjimečnou fotografii. V současné době se naprostá většina českých (a část slovenských) krajinářských fotografů kopíruje navzájem, “tvoří” bez kapky vlastního nápadu a jejich rukopis je naprosto nerozponatelný. Výjimkou je snad jen Ota Hevler, Marek Potoma, Petr Pazour, Jirka Šebek, Vašek Sojka (a pár dalších, kterým se rovnou omlouvám). Když udělají novou fotku, vždy ji v záplavě těch ostatních na první kuk poznám.
Podle mě dobrá fotografie je ta, která přináší něco nového a diváka hned zaujme a donutí k přemýšlení. Nemusí si k tomu číst romány, jakou silou foukal vítr, jaká byla teplota.
Další devizou krajinářského workshopu v Českém Švýcarsku je moje přednáška o předpovídání počasí (podmínek pro fotografování obecně) a plánování pomocí šikovných aplikaci na chytrých telefonech. Jsem spíše sváteční fotograf, když vyrážím ven, chci přesně vědět, jaké budou podmínky, abych z dané situace vytěžil maximum.
4F: České Švýcarsko je nádherná oblast. Jak často tam fotografuješ v průběhu roku?
OP: Poprvé jsem do oblasti zavítal před deseti lety a od té doby se intenzita různě měnila. Byla období, na ta vzpomínám nejraději, kdy jsem tam byl každý víkend. Stejně tak byl jednou rok, kdy jsem se tam nedostal ani jednou. Aktuálně se tam dostávám asi dvakrát do měsíce, alespoň na dva až tři dny. S výjimkou období léta, kdy tam nejezdím kvůli tomu, že už je tam turistů příliš. V období podzimu tam bývám nejčastěji, jak kvůli fotografickým workshopům, tak kvůli jelení říji. To si tam užívám opravdové divočiny.
4F: Jakou výbavu by si člověk měl do Českého Švýcarska vzít, když tam pojede řekněme na víkend fotit?
OP: Každý má priority jiné, ale já bych tam byl bez pokrytí ohnisky 14 – 400 mm nervozní. Protože ačkoli si člověk může naplánovat konkrétní motiv, po cestě k němu se vyloupne i něco úplně jiného.
Ještě před nedávnou dobou se příliš v krajině nepoužíval dlouhý teleobjektiv, ale pro mě je nepostradatelný. Rád si z krajiny občas něco “vykousnu”. Někdy se jedná o poměrně netradiční motiv, který u diváka dobře “funguje”,
Nutný je kvalitní stativ. Občas se podivuji, na co jsou fotografové schopni přimontovat fotografické tělo s objektivem v hodnotě přes sto tisíc korun. Zcela stírají schopnosti vysokého rozlišení fotoaparátů a kvalitních objektivů. Stačí slabý vánek, ne zcela pevný podklad, nebo pohyb zrcátka a v RAWu mají patlanici, kterou nedoostří žádný superprogram.
Přestože se asi bude hodně fotografů smát, nepostradalné jsou pro mě fotografické filtry. Ty polarizační mám na všech objektivech neustále, jsem totiž polarizační “závislák”. Mám rád barvy, bez polarizačního filtru bych je do fotografie nedostal. Mým oblíbeným pomocníkem je i sada šedých přechodový filtrů LEE a v účelných případech používám silný šedý filtr B+W ND1000.
Kromě techniky doporučuji kvalitní oblečení. Příroda je v Českém Švýcarskou občas opravu divoká, ráno mrzne, odpoledne přes 20 °C. Aby toho fotograf netahal příliš, je nutné přemýšlet a investovat do oblečení funkčního. Pak stačí jen tři vrstvy, které využijete stejně celý rok (merino triko Icebreaker, pro zahřátí na vyhlídce Tilak Ketil a bunda Tilak Evolution). Pochopitelně velmi podobně mám zakrytou i spodní část těla.
4F: Prozradíš nám jedno méně známé místo v Českém Švýcarsku, které rád fotografuješ?
OP: Jedno místo mám. Ani ne takové, že bych tam vždy intenzivně fotografoval, ale rád se tam vracím. Je to Větrný vrch u Kunratic. Přestože je z něj pěkný výhled, jehož možnosti popisuji ve fotografickém průvodci Fripito, lákají mě tam příležitosti fotografovat divoká zvířata. V minulosti jsem tam fotografoval jeleny, srnce, lišky, jezevce, divoká prasata. Ze svahů kopce lze fotografovat na všechny světové strany a místo je velmi snadno dostupné bez dlouhého chození. Výhodou, oproti jiným místům v Českém Švýcarsku, je i to, že tam většinou nikoho dalšího nepotkáte. Což dopsáním tohoto řádku pravděpodobně už neplatí (smích).
4F: Tvůj foto průvodce Českým Švýcarskem patří mezi nejpopulárnější ve Fripitu. Jak dlouho jsi ho připravoval?
OP: Samotná příprava textů a popis fotografií byla záležitostí několika večerů. Největší hodnotu má asi ta zkušenost z více než stovky návštěv Českého Švýcarska v uplynulých deseti letech.
Poměrně komplikovaný pro mě byl i výběr těch 50 fotografií do průvodce. Najít odlišné motivy z různých míst, abych se neopakoval, byl trochu oříšek. Některé dlouho ignorované motivy jsem musel během března a dubna dofotit, některé přefotit, pokud jsem s prvním výsledkem z archivu nebyl spokojený.
On by ten průvodce Českým Švýcarskem šel připravit i za víkend, ale nerad pouštím ven něco, o čem nejsem přesvědčený, že je to dobré a nevěřím, že to bude mít hodnotu i za pár let. Možná to bude znít jako klišé, ale když cítím, že něco bude užitečné pro druhé, mám mnohem větší vůli se tomu věnovat. Kdybych to měl zpracovávat jen kvůli příjmům, možná se do toho ani nepustím.
Ten můj chorobný perfekcionismus mě možná v pouštění se do projektů dost brzdí, ale když mě někdo k něčemu dokope, máknu a jsem za tu příležitost rád.
Musím přiznat, že mě ta práce moc bavila a už při psaní aktuální verze jsem si psal poznámky, co by mělo být v aktualizaci průvodce. Snad to do podzimu všechno stihnu připravit.
Ukázkové fotografie z tvorby Ondry Prosického:
